středa 21. února 2018

Lednová rekapitulace



Hezký večer všem mým čtenářům.


Už je pravidlem, že měsíční rekapitulaci publikuji se zpožděním, a za leden tomu není jinak. Těší mě však, že dodržuji lednové předsevzetí, že si budu brát méně recenzních výtisků, abych se dostala ke svým vlastním knihám, neboť jejich počet se neustále navyšuje. 


Přírůstky:


Nákupy:


Noc předtím - Lisa Jackson
Hadrový panák - Daniel Cole
Smrtelný hřích - Lisa Jackson
Vážka - Michel Bussi
Domino - Jonas Moström
Konec léta - Anders de la Motte
Bílá těla - Jane Robins
Zmizelé z Cooley Ridge - Megan Miranda
Něžná fata morgána - Dominik Dán
Causa Mortis - Marek Hladký, Jitka Hladká
Mořský detektiv - Mark Douglas-Home



Recenzní výtisky:


Už jsem normální?!? - Holly Bourne
Nebezpečná laskavost - Darcey Bell



Výhra:


Purpurové doteky - Markéta Harasimová
Slyším tě všude - Connie Willis



Výměna:


Zmizelý - C. L. Taylor
Co jsme si neřekli - Rory Dunlop



Na fotce chybí Něžná fata morgána od Dominika Dána, kterou právě čte můj taťka :-)





Ani v lednu  jsem nevybočila ze svého dlouhodobého průměru a přečetla krásných 8 knih. Ve většině případů se jednalo o recenzní výtisky, ale nakonec jsem si udělala čas i na jeden vánoční dárek a dva kousky z veřejné knihovny. Spokojenější být nemůžu a budu doufat, že takhle budu pokračovat i nadále.


Přečtené knihy:



Krvavé právo│Phillip Margolin

Napínavá detektivka z právnického prostředí, která si zaslouží vaši pozornost. Zápletka je skvěle propracovaná, čtenář se ani na okamžik nenudí, a to i přesto, že se kniha hemží právnickými obraty. Ty jsou však vysvětleny srozumitelně a pochopí je i laik. Hlavní hrdinka je nejen skvěle vykreslená, ale navíc i sympatická a snadno si ji oblíbíte. Případ je hodně zapeklitý, rozuzlení nečekané a konec vám vyrazí dech. Přesně takto si já představuji výborně napsanou detektivku. 95 %

recenze zde


Tesla - Génius, který zkrotil elektřinu│David J. Kent

Populárně-naučná publikace, která čtivým a poutavým stylem přibližuje život Nikoly Tesly, významného vědce a fyzika 20. století. Kniha působí na první pohled úžasně, vyniká krásnými fotografiemi, ilustracemi, dobovými dopisy, ale například i patentními listinami. Publikace se čte velice příjemně, čtení ubíhá, čtenář se dozvídá mnoho nových a zajímavých faktů, ale bohužel druhá polovina trochu sklouzává ke snaze o senzaci a působí tak trochu laciným dojmem. Přesto knihu celkově hodnotím velmi pozitivně a rozhodně doporučuji čtenářům, kteří chtějí nenásilnou formou načerpat mnoho informací. 85 %

recenze zde 


Vina│Věra Kadlecová

Jedná se o psychologický román určený především pro ženy, který je zároveň volným pokračováním autorčiny prvotiny Panenka. Čtenář se opět setkává s postavou Beáty, jíž je v tomto příběhu dán mnohem větší prostor. Dozvídáme se více informací z jejího pracovního, ale i osobního života. Druhou hlavní roli má Evina dcera Ester, která Beátě brání ve vydání její knihy. Čtenář má možnost nahlédnout do Esteřina dětství a zjistit, co ji vedlo k tomu, že nenáviděla svou matku až do její smrti. V knize se střídá přítomnost z minulostí a to ji činí mnohem čtivější a plastičtější. Musím podotknout, že tento příběh mi sedl mnohem více než Panenka. 90 %

recenze zde


Zimní lidé│Jennifer McMahon

Poutavý a neuvěřitelně čtivý mysteriózní příběh, který vás vtáhne hned od první stránky a nepustí až do samého závěru. Prolíná se zde minulost s přítomností a střídá se hned několik vypravěčů. V knize nechybí napínavé scény, skvěle vykreslené postavy a tajemná minulost, které chcete přijít na kloub. Při některých scénách vám bude běhat mráz po zádech a možná se budete i trochu bát. Vřele doporučuji. 100 %

recenze zde


Mazací tramvaj│Magda Stachula

Vynikající psychothriller, jehož příběh se odehrává v nedalekém Polsku, konkrétně ve městě Krakov, kde žije Anita se svým manželem. Zpočátku šťastné manželství už delší dobu nefunguje, protože Anitě se nedaří otěhotnět. Měsíc za měsícem propadá větší depresi a tak se upne na web kamery,  jejichž prostřednictvím může sledovat životy lidí v různých městech na celém světě. Zvlášť oblíbenou má kameru, která je umístěná na mazací tramvaji v Praze a sleduje člověka, jemuž říká "Zo". Příběh je skvěle propracovaný, čtenář děj sleduje z pohledu tří postav, které se pravidelně střídají. Kapitoly jsou krátké a i přes zdlouhavější začátek vás kniha nebude ani na okamžik nudit. Konec je velmi překvapivý. Doporučuji. 88 %

recenze zde


Jízda│Guy Adams

Tento zběsilý román má něco málo přes dvě stě stran a můžu říct, že se čte úplně sám. Jsem toho důkazem, neboť i bez předchozích znalostí seriálu jsem měla knížku přečtenou za pouhý jeden den. Akce střídala akci, já se nestihla ani vzpamatovat a už se zase chystala další akce. Některé scény jsou však jen pro otrlé čtenáře, a že jich je. Přiznám se, že jsem tolik brutality vůbec nečekala. Knihu doporučuji především skalním fanouškům seriálu Class a Doctor Who, kteří Jízdu ocení mnohem víc než ti, již tyto seriály vůbec neznají. 75 %

recenze zde


Nemesis│Jo Nesbø

Čtvrtý případ Harryho Holea a z mého pohledu spolu se Šváby zatím nejpovedenější. Harry tentokrát řeší dva případy současně - bankovní loupež, která skončila smrtí jedné ze zaměstnankyň a smrt Harryho dávné lásky. Vůbec mi nevadilo, že autor zakomponoval do jedné knihy tyto dva případy, orientovala jsem se v nich dobře a neměla pocit, že se mi pletou. Autor měl zápletky skvěle a do detailu promyšlené, závěry obou případů byly překvapivé, hlavně co se týče rozuzlení Annina případu. Jako vždy originální, napínavé a neskutečně čtivé. Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu. 100 %

minirecenze zde


Copatá máma│Barbora Bečvářová

Oddechová literatura určená především pro ženy či dívky, kterým nevadí předvídatelnost a absence jakýchkoliv zvratů. Původně jsem si myslela, že se jedná o autorčinu biografii, nakonec je příběh skutečností pouze inspirován. Neurazí, nenadchne, přesto se jedná o čtivou záležitost, kterou zvládnete přelouskat během jednoho odpoledne. 75%

minirecenze zde





Leden ve zkratce:


Počet přečtených knih: 8
Počet přečtených stran: 2 388
Překvapení měsíce: Zimní lidé
Zklamání měsíce: Jízda
Nejčtenější žánr: detektivní
Nejčtenější nakladatelství: -



Jak jste si vedli v lednu vy?

Continue Reading...

úterý 20. února 2018

Minirecenze: Nemesis / Copatá máma / Volání anděla

Hezké odpoledne milí čtenáři.



Po delší době vás opět vítám u nepravidelného článku, ve kterém zhodnotím ve formě minirecenzí tři knížky vypůjčené z knihovny. Doufám, že se budou líbit a třeba vás přimějí si některou z nich přečíst. Zároveň se budu těšit na zpětnou vazbu v podobě komentářů :-)


Nemesis│Jo Nesbø


Stručný obsah
Čtvrtá kniha s Harry Holem v hlavní roli.
Harry Hole tentokrát řeší dva případy současně. Nejprve v jedné bankovní pobočce v centru Osla zastřelí bankovní lupič bankovní úřednici poté, co vedoucí nestihne v časovém limitu naházet peníze do připravené kabely. Harry se ujímá případu a dostává novou posilu Beátu Lønnovou, která mu zdatně sekunduje. Beáta zaujme místo po zastřelené Harryho kolegyni Ellen Gjeltenové, jejíž případ nebyl dosud vyřešen. Krátce po zahájení vyšetřování bankovní loupeže je v bytě nalezena Anna Bethsenová, dávná Harryho láska, která měla spáchat sebevraždu právě tu noc, kdy jí byl navštívit Harry Hole, který si však z onoho večera nic nepamatuje. Harry je s oba případy v koncích, a proto se rozhodne požádat o pomoc Raskola, rumunského Roma a zároveň příbuzného Anny, s nímž uzavře dohodu: Raskol mu pomůže najít bankovního lupiče a Harry oplátkou za to odhalí Annina vraha. Kolotoč událostí se rozbíhá.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Jak už jsem několikrát zmiňovala, rozhodla jsem se číst sérii s Harrym Holem popořadě a toto je má čtvrtá kniha s tímto svérázným vyšetřovatelem. Nemesis je můj první re-reading po dlouhé době. Knihu jsem četla před pár lety, v době, kdy u nás vyšla. Už tehdy se mi hodně líbila.

Stručné zhodnocení:
Po Července, která mě trochu zklamala, nastavila Nemesis zase vysokou laťku. Tuto knihu stejně jako Švábi hodnotím plným počtem, neboť jsem si čtení doslova užívala. I když tentokrát Harry vyšetřuje dva případy současně, což se může zdát některým čtenářům příliš komplikované, protože oba případy komplikované jsou, tak mně to vůbec nevadilo. Autorův styl je stejný jako jsme na něj zvyklí už z předchozích knih a z tohoto hlediska se pro čtenáře nic nemění. Harry se do jednoho případu zamotá více, než by chtěl a pátrá po vrahovi jeho dávné lásky na vlastní pěst. Líbila se mi nová postava Beáty, která Harrymu zdárně sekunduje, jen doufám, že vydrží ještě pár dílů, protože kolem Harryho umírá až podezřele moc žen. V tomto díle jsem doufala, že vrah Harryho kolegyně Ellen, který je čtenářovi znám již z předchozího dílu, bude tentokrát dopaden, nakonec její vrah zase uniká. Harry mu je však již na stopě, objevil se totiž nový svědek, který ho může identifikovat. Obě zápletky jsou povedené, možná maličko překombinované, ale nedělalo mi problém se v obou orientovat. Konec byl překvapivý, hlavně co se týče Anny a její smrti. Autor opět dokázal, že je mistr svého oboru a já se budu těšit na další díl. 

✩✩✩✩✩


Copatá máma│Barbora Bečvářová


Stručný obsah
Devatenáctiletá Lucie má pár měsíců před maturitou a spoustu plánů do budoucna, když v tom neplánovaně otěhotní. Po počáteční nejistotě se rozhodne, že si dítě nechá, ale se svou budoucí roli mámy se bude dlouho vyrovnávat. Nejistotu bude střídat strach, zda péči o miminko zvládne, ale oporou jí bude její do nedávna platonická láska Tomáš, s nímž dítě čeká. Dokáže jejich čerstvé zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se přidává komplikovaný vztah s otcem a spousta starostí o budoucnost.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Knížku jsem zaznamenala během doby, kdy se o ní zmiňovala Monča alias Mermaidka z Mermaidina čtecího koutku. Zaujalo mě téma těhotenství a nastávajícího rodičovství v souvislosti s mladou studentkou, která má krátce před maturitou a taky to, že se jedná o příběh inspirovaný skutečnou událostí.

Stručné zhodnocení:
Prvně musím říct, že jsem o knížce měla úplně odlišné představy. Myslela jsem si, že příběh bude zcela vycházet z autorčina života a že bude humorně podaná. To, že se jedná jen o částečnou inspiraci, mě celkem zklamalo. Když nad tím příběhem zpětně přemýšlím, myslím, že si ani čtyři hvězdičky, které jsem jí udělila, nezaslouží, protože jsem vůbec nedostala to, co jsem si přála. Celkový příběh je značně oddechový, nekomplikovaný a bez zásadních zvratů. Plyne přesně tak, jak jej čtenář očekává, za to svižně, bez zbytečných popisů či kudrlinek. Knihu jsem měla přečtenou celkem rychle, ale obávám se, že stejně rychle na ni i zapomenu. Ráda jsem si však spolu s Lucií zavzpomínala na své těhotenství a všechny neduhy, které k němu patří, ale naopak i krásné chvíle spojené s mateřstvím. Pokud tedy toužíte po oddechové literatuře a žádném velkém přemýšlení, určitě po této knize sáhněte. Naopak pokud vám vadí předvídatelnost a až přílišná pohádkovost, knize se raději vyhněte.

✩✩✩✩


Volání anděla│Guillaume Musso


Stručný obsah:
V New Yorku na Kennedyho letišti do sebe vrazí muž a žena. Při této nepříjemné srážce si oba nevědomky vymění své mobilní telefony a odletí každý jiným směrem. Když přijdou na svůj omyl, dělí je od sebe deset tisíc kilometrů - Jonathan je v San Franciscu, Madeline v Paříži. Oba jsou na sebe naštvaní, ale zároveň je pohání zvědavost dozvědět se o tom druhém něco víc. Netuší, že je spojuje staré tajemství, které by mělo být raději navždy pohřbeno.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá. G. Musso je uznávaný francouzský autor, jehož knihy byly přeloženy do více než 36 jazyků a mnoho jich bylo i zfilmováno. Na autora jsem slyšela jen samou chválu, ale zaznamenala jsem jej teprve s knihou Noc v Central Parku, která nedávno vyšla. 

Stručné zhodnocení:
Určitě nejsem sama, kdo má mnohdy velká očekávání a nakonec je spíše zklamán. Tohle sice není zrovna tak úplně můj případ, ale přesto jsem čekala mnohem větší pecku, než které se mi dostalo. Přesto knihu hodnotím nadprůměrně a další autorovy knihy si určitě nenechám ujít. A teď konkrétně k věci. Autor umí se čtenářem perfektně rozehrát hru, nadhodí mu různé návnady, falešné stopy, a čtenář je pak překvapen, že je vše nakonec jinak. Tohle se mi líbilo. Ze začátku nevinná záměna dvou mobilních telefonů odhalí tajemství dvou lidí, kteří by se jinak v běžném životě nejspíš nepotkali. Náhoda? Proč ne. Bohužel v knize je těch náhod až podezřele moc a příběh působí příliš roztříštěně a překombinovaně. Knize však nechybí napětí, překvapivé scény a zvraty, které vás budou popohánět v dalším čtení. To jsou nejspíš důvody, že jsem téměř čtyř set stránkovou knihu měla přečtenou za dva dny. Konec byl sice malinko předvídatelný a na mě moc "americký", ale i přesto jsem si knihu náramně užila.  

✩✩✩✩
Continue Reading...

středa 14. února 2018

Už jsem normální?!?│Holly Bourne

autor: Holly Bourne
překlad: Romana Bičíková
originální název: Am I Normal Yet?!?
nakladatelství: Slovart
edice: Booklab
rok vydání: 2017
počet stran: 416
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Šestnáctilevá Evie právě nastoupila na novou střední školu, kde ji nikdo nezná a nemůže si na ni ukazovat jako na holku, která se zcvokla. Už nebere skoro žádné léky, umí si poradit se svými úzkostmi a touží po tom, až bude konečně normální. Ale co je to být normální? 
Evie má dvě skvělé kamarádky, chodí na koncerty, na párty, a jediné, co jí chybí k normálnosti, je najít si toho správného kluka. V tomhle věku jsou však vztahy s klukama dost ošemetná věc, na což ji upozornila i Sarah, Evienina terapeutka. Najde Evie toho pravého? A nezblázní se z toho?


Autorkou tohoto chytrého a zábavného románu o skutečném holčičím přátelství a velké odvaze, jenž by neměl chybět v žádné dívčí knihovně, je Holly Bourne, která píše knihy pro mládež s feministickou tématikou. Autorka si ráda velmi hlasitě stěžuje na stigmatizaci duševního zdraví a ženská práva. První dvě knihy s názvem Soulmates a The Manifesto on How to be Interesting byly přeloženy do šesti jazyků a dostalo se jim velkého uznání. Am I Normal Yet? byla roku 2016 vybrána jako kniha Světové noci knih a inspirovala vznik klubů starých panen po celé Velké Británii.




Předně bych chtěla říct, že jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost si knihu přečíst, protože sama bych po ní nikdy nesáhla, což by byla velká škoda. Už dlouho se mi nestalo, že bych se skvěle bavila u dívčího románu, tak jako v minulých dnech. Před samotným přečtením jsem totiž byla trochu skeptická, protože přece jenom mi už dávno není "náct" a měla jsem obavy z toho, aby příběh nebyl předvídatelný a plytký. Vše se ukázalo jako liché, protože kniha je velmi vtipně a chytře napsaná, vtáhne vás a nepustí hned od první stránky. 

Celých 400 stránek jsem si užívala jako nikdy, fandila jsem hlavní hrdince, která mi přišla sympatická, povzbuzovala jsem ji už od začátku, aby se poprala se svými úzkostmi (především obsedantně-kompulzivní poruchou, jíž trpí) a stala se z jejího pohledu normální holkou. Daří se jí, žije život jako každá druhá středoškolačka, jediné, co jí chybí ke štěstí, je najít si toho správného kluka, se kterým by se vodila za ruce a zažívala první zamilování. Amber a Lottie jsou její stejně staré kamarádky, které podobně jako Evie zažívají vážné i nevážné trable s klukama. Společně se rozhodnou, že založí "Klub starých panen", jehož pojmenování je spíše ironického charakteru. Pravidelně pořádají schůze, na kterých řeší různě vážná témata, která se výhradně týkají feminismu.




Pokud si pod pojmem "obsedantně-kompulzivní porucha" (OCD) představíte postavu Monka ze seriálu Můj přítel Monk, nejste daleko od pravdy. OCD je charakterizována přítomností nutkavých myšlenek (tzv. obsesí), které se proti vůli dotyčného opakovaně vtírají do jeho mysli a způsobují tak neklid a tíseň. Velmi malou úlevu od této tísně přináší určité nutkavé chování – tzv. kompulze nebo rituály (zdroj)Čtenář se prostřednictvím knihy dozví o této nemoci velmi mnoho, co dotyčný prožívá, příznaky relapsu a především to, že je důležité nenechávat si toto trápení jen pro sebe. 

Během čtení jsem často přemýšlela, které situace vycházejí ze skutečného života nebo které jsou smyšlené, protože některé byly tak vtipné a především neskutečné, až jsem si říkala, že je přece nikdo nemohl vymyslet, ty se musely skutečně stát. Na konci knihy se čtenář dozví, že autorka opravdu čerpala se zkušeností, a to jak vlastních, tak i "vypůjčených".




Už jsem normální?!? není obyčejnou knihou pro mladé, příběh v sobě skrývá mnoho emocí, které čtenáře zasáhnou. Líbilo se mi, jak se autorce podařilo skloubit vážné téma psychické nemoci s obyčejnými starostmi pubertální středoškolačky, jejímž jediným cílem je být normální. Zaujala mě i romantická linka, jejíž konec není předvídatelný hned od první strany, jak to v dívčích románech tohoto typu bývá zvykem. Největší radost mi však udělal fakt, že autorka napsala další dvě pokračování, kterých se snad dočkáme i u nás.

Jediný nedostatek spatřuji v tom, že jsem hrdinům občas nevěřila jejich věk. Postavy se často chovaly mnohem dospěleji, než bych si u šestnáctiletých puberťáků představovala. Zejména se to týká chlapeckých postav, které jsem si já osobně představovala spíše jako muže.

Nakonec ještě ohodnotím obálku, která dle mého zaujme na první pohled a k samotnému příběhu se hodí. V tomto ohledu jsem tudíž spokojená.




Pokud tedy od románu určeného pro mládež očekáváte trochu víc, než jen prvoplánovou romantiku, doporučuji právě knihu Už jsem normální?!?, která je ve svém žánru výjimečnou záležitostí. Nechybí jí originalita, vtip, chytré myšlenky, přátelství až za hrob, tedy přesně to, co od takové knihy očekáváte. 


95 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo pod edicí #BOOKLAB. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

sobota 10. února 2018

Konec léta│Anders de la Motte

autor: Anders de la Motte
překlad: Helena Matochová
originální název: Slutet på sommaren
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2018
počet stran: 352
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Na konci léta roku 1983 dojde k zmizení pětiletého chlapce Billyho, který si hrál sám venku před domem. Rodina zburcuje sousedy a místní policii, která po něm ihned vyhlásí pátrání. Policie si zatím nedělá velké starosti, neboť doufá, že chlapec se jen ztratil v kukuřičném poli a brzy bude nalezen. Poté, co je v poli nalezena chlapcova bota, nabírá případ nové obrátky. Zdá se, že byl chlapec unesen a místní vesničané ihned označí pachatele, kterým by měl být Tommy Rooth, problematický člověk, který měl odjakživa konflikty se zákonem. Když nejsou nalezeny dostatečné důkazy a Tommy je poté propuštěn z vazby na svobodu, zmizí brzy i on neznámo kam...
Po dvaceti letech, kdy je na případ už dávno zapomenuto, potká Billyho starší sestra Veronica na skupinové terapii ve Stockholmu mladíka, který začne vyprávět o svém zmizelém kamarádovi, o kukuřičném poli, o chýši a dalších skrýších, které jsou Veronice důvěrně známy. Kdo je onen mladík? A proč se objevil zrovna teď? Brzy začnou na povrch vyplouvat dávná tajemství, která měla být radši navždy pohřbena.


Konec léta je již šestou knihou autora, který je znám především svou trilogií GEIM (česky Game, 2013) o zneužívání moderních počítačových technologií a sociálních sítí, ale první, v níž se nevěnuje počítačovým technologiím. Anders de la Motte je bývalým policistou, který momentálně pracuje jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, ale v minulosti ještě pracoval například na pozici šéfa ochranky jedné z největších IT firem. Dnes je již dvojnásobným držitelem Swedish Academy of Crime Writers´Award.




Ještě předtím, než se dostanu ke zhodnocení knihy, bych ráda ohodnotila obálku. Přiznám se, že je to právě obálka, která mě na první pohled upoutala a rozhodla o koupi knihy. Obálka je velmi povedená, lahodí oku, přičemž pozadí přesně vystihuje název a samotný příběh.

Pokud jde o samotný příběh, ten nejprve začíná prologem s označením doby, tedy léta roku 1983.  Čtenář sleduje očima pětiletého chlapce, kterak se při honbě králíčka zatoulal daleko za statek a skrz díru v plotu se najednou ocitl v kukuřičném poli, přičemž je zakončen zoufalými výkřiky volající mámu. Poté se přesouváme v čase o dvacet let, ocitáme se ve Stockholmu na skupinové terapii, kterou vede Veronica, Billyho starší sestra. Čtenář tedy sleduje dvě časové roviny, kdy se střídá současnost s minulostí a čtenář má tak možnost nahlédnout do událostí bezprostředně jdoucími po onom zmizení. Vyšetřování se tehdy ujal Krister Månsson, velitel policejního okrsku, který se spolu s obyvateli vesnice ihned pustil do pátrání. Všichni byli přesvědčeni o tom, že Billy jen zabloudil ve vysokých klasech kukuřice, navíc potmě, a nemůže najít cestu zpět. Utvořená rojnice nachází Billyho modrou tenisku, což mění dosavadní teorii o ztracení, a v tu chvíli přichází na mysl únos.




Číst o ztracených či unesených dětech není nikdy snadné a pokud má člověk sám děti, prožívá to o to hůř. Přesto jsem byla hodně nalákána obálkou a řekla si, že snad toto téma zvládnu. Některé pasáže se sice nečetly úplně nejlíp, jedna scéna mě dokonce emočně vyždímala, ale co se týče celkového dojmu, ten nebyl tímto tématem nijak narušen.

Konec léta není ani detektivkou v pravém slova smyslu, ba ani thrillerem, jedná se o čisté kriminální drama s detektivními prvky. I když v dějové lince odehrávající se v minulosti vede vyšetřování velitel policie, tato linka pouze zpětně dokresluje, jak probíhalo vyšetřování, protože je čtenáři ihned jasné, že byl případ odložen a Billy nebyl nikdy nalezen. Hlavní dějová linka se totiž odehrává v přítomnosti, o dvacet let poté, kdy se na minulé události již dávno zapomnělo. Veronica však nezapomněla nikdy, stále cítí ve svém srdci otevřenou ránu, a to nejen u vzpomínek na svého malého brášku, ale také u matky, která udělala pro ni velmi nepochopitelnou věc. Ta ji užírá dodnes a nejspíš i proto vystudovala psychologii a věnuje se skupinové terapii zaměřené na sdílení zármutku. Zármutek cizích lidí jí dodává sílu a chuť do života, je pro ni jako droga. Čtenář velmi brzy pochopí, že Veronica je nevyrovnaná osobnost, která si svá traumata z dětství nesla až do dospělosti. Není to tak dávno, co se zhroutila, navíc dostala úředně potvrzený zákaz styku s bývalým milencem.

Autorovi se povedlo velmi dobře vykreslit hlavní hrdinku, co se týče jejích charakterových vlastností a přiblížit čtenáři její ztrátu a pocit ukřivděnosti, neboť musela velice rychle dospět a jakmile dovršila plnoletosti, odstěhovala se z vesnice daleko do hlavního města. Zmizení Billyho narušilo veškeré rodinné vazby, jak mezi rodiči samotnými, neboť matka se zhroutila a prakticky nikdy se z toho nevzpamatovala, tak i mezi sourozenci. Veroničin starší bratr Mattias se jí po té události odcizil a už nikdy nebylo nic jako dřív. Do rodiny patří i strýc z matčiny strany Harald, který rodině vládne pevnou rukou a chrání ji.




Během čtení se mi vybavila jiná, dle mého názoru podobná kniha, a sice Mlhy Ölandu od Johana Theorina. V ní se též řeší dávné zmizení malého chlapce, ale pokud bych měla srovnat například atmosféru a popisy prostředí, Theorinovi se v tomhle málokdo vyrovná. Konec léta mi ve srovnání s Mlhami Ölandu tak přišel o něco slabší.

Kniha je psána čtivě, i když můžete mít v první polovině pocit, že se skoro nic neděje a děj tolik neodsýpá. Druhá polovina je na tom podstatně lépe, přesto jsem byla ze závěru mírně rozčarovaná, neboť na můj vkus vyložil autor všechny karty až moc rychle a najednou. Děj se tím ochudil o překvapivý závěr, takže na čtenáře nečekal pověstný "wow efekt". Během čtení jsou sice čtenáři odhaleny některé zásadní události, přesto si autor samotné rozuzlení nechal až na závěr, které sice bylo zajímavé a překvapivé, ale nemělo ten správný efekt. Je to škoda, protože autor měl celou zápletku promyšlenou dobře, na konci do sebe vše zapadlo a zpětně dalo smysl. Jediné, co mi nedávalo smysl, byl prolog, nenašla jsem na konci žádnou provázanost, z čehož jsem byla mírně na rozpacích.

Přesto knihu hodnotím velice kladně a za přečtení rozhodně stojí. Pokud máte rádi knihy, ve kterých se řeší dávná rodinná tajemství a záhadná zmizení prostá jakýchkoliv krvavých scén, nebudete zklamáni.


85 %



Chystáte se na Konec léta či jej už máte přečtený?
Jsem zvědavá na vaše názory.

Continue Reading...

pátek 9. února 2018

Kořeny zla│Dominik Dán

autor: Dominik Dán
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Korene zla
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 304
oficiální anotace 


Moje zhodnocení:


Oddělení vražd má za sebou úspěšně vyřešenou vraždu na druhém břehu a doufá v poklidné dny. Ten však trvá jen krátce, neboť záhy dochází k podivné vraždě prodavačky sexshopu, která byla zastřelena z bezprostřední blízkosti, ale kasa zůstala nedotčená. Pátrání se rozbíhá různými směry, oddělení vražd totiž pracuje hned s několika vyšetřovacími verzemi. Podezření padá na majitele sexshopu, ale i na otce zavražděné, který pracuje rovněž u policie a jak se brzy ukáže, s brigádou své dcery nesouhlasil. Další stopa vede k příteli zavražděné, ale nikdo neví, kdo to vlastně je. Každý vyslýchaný něco skrývá a případ se stává zamotanější.
Současně pokračují mocenské boje v podsvětí, a to i přesto, že dohody byly úspěšně uzavřeny. Zranění Viktora Prajse se ukazuje jako mnohem vážnější, než se původně předpokládalo, a pokud nebude včas dopraven do nemocnice, hrozí, že zemře. Tibor Hakl se uklidil z města, ale zdá se, že ne natrvalo. Boss ztrácí kontrolu nad svými lidmi a Krauz zjišťuje, že se neštítí vydírat obyčejné lidi. Pokud se ukáže, že máte cenný majetek či peníze, nalepí se na vás jeho lidi s cílem obrat vás o poslední halíř. Celé oddělení vražd mobilizuje své síly a pouští se do boje s podsvětím, které se v devadesátých letech neštítilo ničeho, nebylo jim cizí vydírání, násilí, dokonce ani vraždy. 


Kořeny zla opět volně navazují na předchozí autorovu knihu s názvem Smrt na druhém břehu, jak je také patrné z anotace. Opět se setkáváme s oblíbenými postavami v čele s Alexanderem Mayorem, který šéfuje oddělení vražd působícím v Našem Městě, a vyšetřovateli Richardem Krauzem, jeho parťákem Chosém, Burgerem, Váňou, Hanzelem, Canisem, ale i nováčkem Dušanem Bartošem.




Dominik Dán je pseudonym autora nejúspěšnějších slovenských detektivních románů. Autor si svou identitu pečlivě střeží a zná ji jen jeho nejbližší rodina, vydavatel či kolegové. Dánův styl je dost specifický, nezaměnitelný, každá kniha je psána z jiného úhlu pohledu a případy se odehrávají v různých časových obdobích, tím jsou právě jeho knihy tolik oblíbené u čtenářů.

Kořeny zla se odehrávají v roce 1994, tedy v době, kdy vše má pod palcem místní mafie, která z podsvětí ovládá Naše Město. Nevyhnou se jí movití podnikatelé Korcovi, kteří začínají podnikat v oboru gastronomie, ale ani obyčejní lidé, kteří náhle zbohatli. Hned v první kapitole se seznamujeme s Ernestem Šipošem, spoluobčanem tmavé pleti, který si s manželkou nenechává ujít každotýdenní losování sportky, tedy loterie státem řízené, legální, a co je důležité, i nezdaněné. Už dlouho sní o tom, co by s případnou výhrou udělali, a když opravdu vyhrají, nemohou tomu uvěřit. Autor skvěle vykreslil, jak vysoká výhra může zkomplikovat život a prakticky rozvrátit manželství. Lehce nabyté milióny totiž neuniknou ani místní mafii.

Nikdy mě nepřestane fascinovat, co se tady (Československo) po revoluci začalo dít. Bezmála všichni se ihned vrhali do podnikání, chtěli co nejrychleji zbohatnout, ale to se jim málokdy vyplatilo. Movití podnikatelé se stávali často cílem mafie, ta se neštítila únosů ani vražd s jediným cílem - získat peníze. Nebylo výjimkou, že i samotní bossi podsvětí se stávali terčem nájemných vrahů a skončili s kulkou v těle. Dominik Dán si jako pozadí svých příběhů vybral právě toto období a tím se podle mého názoru stal u čtenářů tolik oblíbeným.




Kořeny zla jsou klasickým detektivním románem ze slovenského prostředí, který je však výjimečný především tím, že jej napsal jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších současných slovenských autorů. Dominik Dán je znám svým nezaměnitelným stylem, humorem a skvěle vystavěnými dialogy, u kterých jsem se opět upřímně bavila a neskutečně si je užívala. Autor píše velmi čtivě, v příběhu nejsou žádná hluchá místa a stránky vám tak ubíhají pod rukama. U této knihy se nebudete ani na malý okamžik nudit, protože dějová linka je dostatečně atraktivní, příběh má spád a samozřejmě nechybí ani skvěle vykreslené postavy. Líbilo se mi i celé rozuzlení případu s několika nečekanými zvraty. Dokonalé jako vždy.

Pokud bych však měla srovnat Kořeny zla s autorovou předchozí knihou Smrt na druhém břehu, druhá jmenovaná mě bavila o něco víc, ale to však nemění nic na tom, že Kořeny zla jsou stejně kvalitním dílem.




Knihu doporučuji především fanouškům Dominika Dána, které autorův další počin jistě nezklame. Pokud jste však milovníci detektivek, jejichž zápletka je vystavěna především na dialozích, a s Dominikem Dánem jste ještě neměli tu čest, urychleně to napravte. Zaručuji vám, že si ho oblíbíte stejně rychle jako já a už vám žádná tuzemská detektivka nebude dost dobrá.


95 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, koupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

úterý 6. února 2018

Nedočteno: Kruh│Dave Eggers

Hezké odpoledne milí čtenáři.


Vítám vás u občasné (doufám) rubriky, jejíž název vám myslím blíže představovat nemusím. Zde vám v krátkosti shrnu, proč jsem knihu nedočetla a zařadila ji mezi odložené.


Kruh│Dave Eggers



Mae Hollandová získala práci v Circlu, nejsilnější internetové společnosti na světě, a nemůže uvěřit svému štěstí. Otevřely se jí tím nejen dveře do světa milých a pracovitých lidí, ale i sportovních klubů, skvělých restaurací a luxusu. Zaměstnanci Circlu používají nejmodernější technické vymoženosti, nosí nejkvalitnější oblečení, stojí u zrodu nových trendů a dokážou svými nápady a oddaností obrátit běh světových událostí k lepšímu. Navíc ve všech situacích drží pospolu a o každém svém kroku se informují na sociálních sítích. Mae tak víří v kruhu pracovních povinností, virtuálního přátelství, rostoucí sebedůvěry a stále větší zodpovědnosti a ani si nevšimne, jak se vzdaluje běžnému kontaktu s rodiči a přáteli…

Opravdu chceme jeden o druhém vědět všechno, nebo je to na škodu? Máme ve světě sdílení informací ještě právo na tajemství a soukromí?


Přečteno: 67 stran / 416


Kruh jsem si vypůjčila z knihovny. Občas sáhnu po jiném žánru, který běžně nečtu, abych si od thrillerů odpočinula a pak se k nim zase s chutí vrátila. I přes hodnocení na Databázi knih či ČBDB, které nepřesáhlo 77 %, resp. 76 %, jsem ke knize přistupovala bez přehnaného očekávání. 

Poprvé jsem Kruh zaznamenala až se stejnojmenným filmem, který se nedávno objevil v kinech s Emmou Watson v hlavní roli. Téma sledování, manipulace apod. mě lákalo, tak jsem si řekla, že ji zkusím. Nakonec jsem ráda, že byla "pouze" půjčená.

Po přečtení 67 stran, kdy mě kniha nikterak více nezaujala, mi bylo po pravdě celkem jedno, jak příběh dopadne. Řekla jsem si, že se raději podívám na film, protože to bude v tomto případě rychlejší, než se mordovat s čtyřsetstránkovou knihou. 




Hlavní důvody, proč jsem knihu nedočetla:
Na knize mi vadily nejen toporné dialogy, jež mi k lidem, kteří je vedli, vůbec neseděly (hlavně věkově), ale i pomalé tempo a přílišné popisy čehokoliv. Postavy používaly podivné výrazy (trubko, trumbero - prostě mi to věkově k těm lidem nesedělo), na druhou stranu mluvily někdy až příliš sprostě. U knihy jsem navíc usínala, a to není nikdy dobré znamení. Rovněž  mi chyběly jakékoliv kapitoly, děj je rozdělen jen na dvě části - Kniha první a Kniha druhá, což mi přijde málo. Samozřejmě na celkový příběh to jistě žádný vliv nemá, ale já jsem neměla pocit ukončení, pořád mi kniha přišla jaksi "rozečtená". Doufám, že chápete, co tím myslím :-) Třeba kniha špatná nakonec není a já udělala chybu, ale to už se asi nedozvím. Pochybuji totiž, že bych se k ní někdy ještě vrátila. Ve vlastní knihovně na mě čeká spousta krásných a stále ještě nepřečtených knížek, takže nemá smysl se zdržovat takovou, která mě nebaví. Na to je život moc krátký.


Četli jste Kruh? Pokud ano, líbil se vám?
Ráda si přečtu vaše názory v komentářích. 

Continue Reading...

sobota 3. února 2018

Úlovky z knihovny (1)



Hezký večer milí čtenáři.



Po delší pauze vás opět vítám u příspěvku, ve kterém vám představím tři knížky, které jsem si v úterý vypůjčila z knihovny.

Vracela jsem dvě přečtené knihy - Nemesis, kterou napsal Jo Nesbø a Copatou mámu od Barbory Bečvářové. Minirecenze na tyto dvě knížky mám již sepsané, akorát je potřeba článek upravit do finální podoby. Navíc bych byla ráda, aby byly minirecenze opět tři, takže vydání článku bude ještě chvíli trvat. Mám však v plánu co nejdřív přečíst Kamennou opici, která by se tam měla také objevit.

Ještě před samotným vstupem do knihovny jsem byla zarytě přesvědčena, že si neodnesu žádnou knihu. Znáte to. Ale nedalo mi to a omrkla jsem aspoň novinky. Těch, co mě lákaly, tentokrát bylo opravdu hodně. Achjo. V ruce jsem držela Posvátné lži Minnow Blyové od Stephanie Oakes nebo třeba Jediného muže od Andrewa Grosse. 

Nakonec jsem si vypůjčila Zkurvenej příběh od Bernarda Miniera, na který jsem četla před delší dobou opravdu pochvalnou recenzi, ale také i názory, že kniha není nic moc. Rozhodla jsem se tedy, že si ji kupovat nebudu, ale raději si ji jen půjčím. Druhou půjčenou knihou je kniha od nakladatelství Domino s názvem Měla jsi vůbec někdy rodinu?, kterou jsem zahlédla u Kristýnky z blogu The Book Talk Blog. Knížku si chválila a když jsem ji v knihovně zahlédla, tak jsem se zaradovala. Překvapilo mě, že je knížka menšího formátu. Naživo je určitě sympatičtější než na fotce, protože rozhodovat se podle obálky, knihy si ani nevšimnu. Obálka je celkem dost nenápadná a po pravdě ani ne moc hezká. A do třetice jsem si vypůjčila Křik od Nicolase Beugleta, který jsem tam rozhodně nemohla nechat. Nalákal mě především fakt, že se jedná o knihu inspirovanou skutečnými událostmi.





Zkurvenej příběh│Bernard Minier


Les a mlha kam se podíváš. Místo, kde každý zná každého a kde soukromí je jenom iluze. To je malý ostrov Glass Island, kde žije šestnáctiletý Henry a kde byla zavražděná jeho přítelkyně. Kdo je vrahem? Pro obyvatele ostrova se Henry stává hlavním podezřelým a bedlivě ho sledují na každém kroku. Cítí jejich nenávist. Cítí, že chtějí jeho kůži... Jeho svět se stává nebezpečný, temný a pořádně zkurvený.









Měla jsi vůbec někdy rodinu?│Bill Clegg


V předvečer dceřiny svatby otřese domem June Reidové děsivý výbuch. Následný požár pohřbí celou její rodinu, minulost i budoucnost. Všechno.Zoufalá a ochromená June prchá z místa katastrofy, až skončí v motelovém pokoji kdesi u oceánu, stovky kilometrů od někdejšího domova. Ponořená do drásavých vzpomínek neustále přemýšlí o chybách, jichž se dopustila při výchově jediné dcery Lolly i při budování svého vztahu s partnerem Lukem a které vedly až ke tragickému konci.Zároveň s June však nechává autor promlouvat i další lidi, jichž se tragédie dotkla. A právě díky jejich vyprávění se před čtenářem začíná rozprostírat ucelený obraz toho, co se skutečně stalo, ale také svědectví o síle lidského ducha, o schopnosti vyrovnat se s tragédií nepředstavitelných rozměrů, ale také o moci přátelství a podání pomocné ruky. A v neposlední řadě také o tom, co skutečně znamená mít rodinu.




Křik│Nicolas Beuglet


Výjimečný thriller inspirovaný skutečnými událostmi. 
Uprostřed mrazivé noci jsou policisté povoláni k rutinnímu případu úmrtí v psychiatrické léčebně. Tělo pacienta, který uškrtil sám sebe, je nalezeno s ústy otevřenými v tichém výkřiku. Inspektorka Sarah Geringënová cítí, že tady něco nesedí. Co znamená jizva na čele oběti? Co představují kresby na stěně? Vyšetřování zločinu zavede čtenáře přes Londýn, Oslo a Minnesotu až k otázce, která fascinuje snad každého: existuje posmrtný život?






Já si tu knihovnu prostě neodpustím, a to mám doma hromady vlastních nepřečtených knih. Už si však pečlivě vybírám a nepůjčuji si všechno. Navíc se ani nestresuji, když mě kniha po pár stranách nezaujme, s klidným srdcem ji prostě odložím. 


Jaká byla vaše poslední kniha, kterou jste si odnesli z knihovny s radostí?

Continue Reading...

Pravidelná spolupráce

Pravidelná spolupráce

Jednorázová spolupráce

Jednorázová spolupráce

Kde mě najdete

CBDB.cz - Přehled knižních novinek, všechny nové knihy