pondělí 23. dubna 2018

Do posledního dechu│Robert Bryndza

autor: Robert Bryndza
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Last Breath
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 412
anotace


Moje zhodnocení:


Erika Fosterová řeší čtvrtý velký případ. Než se na něm bude podílet oficiálně, trochu to potrvá. U mrtvé dívky nalezené v kontejneru je sice jako první, ale případ nespadá do její kompetence. Jak však známe Eriku, tento fakt ji nedokáže zastavit. Než si vydobude místo ve vyšetřovacím týmu, vrhá se Erika rovnou do práce. Záhy odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce nevyřešenou vraždu. Opět se jedná o dívku, která byla nalezena v kontejneru a zemřela podobným způsobem. Navíc si obě domluvily schůzku po internetu. Když za podobných okolností zmizí další dívka, musí Erika se svým týmem jednat co nejrychleji. Dokáže včas najít a zachránit dívku, která má předem vyměřený čas? Jak lze odhalit vraha, jenž se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé dívky na schůzku? 


Už po čtvrté se setkáváme s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou, kterou si oblíbili nejen čeští a slovenští čtenáři, a to z důvodu, že Erika pochází ze Slovenska a kdysi přijela do Velké Británie jako au-pair, kde se postupně vypracovala až na detektiva šéfinspektora. Po tragické události, při které před pár lety zemřel při zásahové policejní akci její manžel a čtyři jeho kolegové, soustředila své síly pouze na práci. Touha po rychlém kariérním postupu a následná pýcha ji zavedly na policejní oddělení ve čtvrti Bromley, kde se věnuje především administrativě. Zde zjistí, že by se ráda vrátila zpět ke vraždám, ale opět to nebude mít jednoduché.




Robert Brynzda se tentokrát ve své čtvrté knize s Erikou Fosterovou zaměřil na sociální sítě a ukazuje, že se dají snadno zneužít v podstatě kýmkoliv. V dnešní době, kdy je internet doslova zaplaven různými sociálními sítěmi, ať už se jedná o Facebook, Twitter, Instagram apod., by se měl jeho uživatel zamyslet nad tím, jaké střípky ze svého života se rozhodne sdílet s ostatními uživateli. Jak je známo, na internetu se pod rouškou anonymity ukrývají různá individua, která mohou vaše informace jakkoli zneužít. Autor se rozhodl svým novým příběhem na toto poukázat a mnohé tím i varovat.

Autor opět napsal skvostnou a téměř dokonalou detektivku, která podle mého nadchne široký okruh čtenářů.




Čtenář se stejně jako v předchozích dílech může těšit na oblíbené postavy, jimž se autorovi podařilo vdechnout život, a to nejen na tu hlavní, ale i vedlejší, které si mnozí čtenáři taktéž oblíbili. Nemluvím o nikom jiném než o detektivu inspektorovi Kate Mossové, Jamesi Petersonovi a forenznímu patologovi Isaacu Strongovi.

Kniha Do posledního dechu je návyková a vysoce čtivá záležitost, kterou jen tak nepustíte z ruky. I když je tentokrát vrah podobně jako v Nočním lovu odhalen velice brzy, není čtenář ochuzen o napínavé a překvapivé momenty. Myslím, že v tomto konkrétním případě se jednalo o velice dobrý tah, protože určitě nejen mě zajímalo, jak vrah své oběti láká do pasti, jakým stylem je unáší a co s nimi provádí, než je zabije. Poslední jmenované je však čtenáři skryto. Mnohé si samozřejmě domyslí z prováděné pitvy a výčtu zranění, které oběť utrpěla, ale možná by čtenář pochopil lépe vrahovo jednání, neboť motiv zůstal neodhalen. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem nedostala odpovědi na všechny otázky.

Vrahovu totožnost tedy známe a spolu s Erikou sledujeme, jakým směrem se pátrání ubírá. Čím více se smyčka kolem vrahova krku utahuje, tím více stoupá napětí a není nouze o nervydrásající scény. Dějová linka týkající se pachatele je totiž skvěle napsaná. Autor ukázal, že v tomto směru je mistr svého řemesla a vrahův profil si do detailu promyslel.




K dokonalosti této knihy chybí už jen maličkost, a sice, aby autor konečně nechal Eriku "na vraždách", protože už mě unavuje v skoro každém díle řešit Eriku, která chce pracovat na tom konkrétním případě, ale nemůže, protože nemá dostatek kompetencí a podobně. Čtvrtina knihy není prakticky o ničem jiném. Myslím si, že se čtenář stejně jako já těší nejvíce na odkrývání pozadí konkrétního případu a pátrání po vrahovi.

Závěrem chci uvést, že se jedná o skvěle napsanou detektivku s atmosférou zasněženého Londýna, jejíž plusem jsou skvěle vykreslené postavy a precizně vystavěné dialogy. 

Knihu Do posledního dechu doporučuji milovníkům moderních detektivních příběhů, kterým nechybí spád a dostatečná dávka napětí a nevadí jim poněkud drsnější scény.  


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Grada, kde si můžete také knihu Do posledního dechu koupit.
Continue Reading...

úterý 17. dubna 2018

V pasti času│Madeleine L´Engle

autor: Madeleine L´Engle
překlad: Barbara Hajná
originální název: The Wrinkle in Time
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 240
anotace


Moje zhodnocení:


Třináctiletá Meg Murryová si připadá nemožná. Ve škole nezapadá a nic se jí nedaří. O jejím pětiletém bratrovi Charlesovi kolují ošklivé pomluvy, a ke všemu musí poslouchat narážky na záhadné zmizení svého táty, talentovaného fyzika. Paní Murryová je z toho sklíčená, ale pevně doufá, že se její manžel vrátí.
Jedné temné bouřlivé noci do domu Murryových zavítá nečekaná návštěva - paní Kdovíco. Záhy se ukáže, že paní Kdovíco má ještě dvě stejně podivné přítelkyně, a všechny tři chtějí Meg a Charlesovi pomoct najít tátu. Děti se musí vydat na nebezpečnou cestu napříč prostorem a časem a za pomocí svého kamaráda Calvina svést bitvu s temnotou, která postupně zahaluje celý vesmír.


V pasti času je první knihou z pětidílné série Struny času, kterou napsala Madeleine L´Engle. Zajímavostí je, že autorka knihu vydala již v roce 1962, avšak poté, co ji odmítly desítky nakladatelství. Autorka sepsáním této knihy reagovala na tehdejší dobu a obavu Američanů z komunistického režimu, v němž má přísně kontrolovaný státní systém přednost před právy jednotlivce. Kniha si svou popularitu drží již několik dekád a konečně se jí dočkali i čeští čtenáři.




Hlavní hrdinkou této série je třináctiletá dívka Meg, která navštěvuje základní školu, ale mezi spolužáky nezapadá. Nerada se podřizuje pravidlům, a proto se často dostává do konfliktu s učiteli. Meg je i přes své chyby, kterých si je vědoma, velmi inteligentní, jen své přednosti na sobě ještě neobjevila. Její mladší bratr Charles Wallace, který, ač je mu teprve pět let, se mnohdy vyjadřuje jako dospělý, a proto se i on stává terčem ošklivých pomluv. Náhoda svede oba sourozence s Calvinem, který navštěvuje tutéž školu jako Meg, neboť i on má jisté schopnosti, které budou potřeba v boji proti temnotě.

Kniha je rozdělena na dvanáct kapitol, samotnému příběhu předchází chvála Anny Quindlenové, která rovněž v krátkosti shrnuje, o čem příběh pojednává. Na konci by vám neměl uniknout rozhovor se samotnou autorkou, který byl publikován v americkém vydání knihy v květnu roku 2007. Téhož roku autorka také zemřela. V samotném závěru si můžete přečíst proslov autorky, jenž napsala u příležitosti převzetí Newberyho ceny v roce 1963.

Kniha v sobě ukrývá mimořádný nadčasový příběh, takže při čtení ani jednou nepocítíte, že vyšla před více než padesáti lety. Svět, který autorka vytvořila, neztratil za tu dobu na výjimečnosti a zůstává pro čtenáře stejně atraktivní jako tehdy. Kniha V pasti času se stala klasikou mezi žánry sci-fi a fantasy, jejíž příběh je založen na vědeckých principech, v němž narazíte na nejednu aktuální myšlenku.




Na to, že se jedná o knížku určenou spíše mladším čtenářům, se mi četla lehce a prakticky sama. Moc neholduji fantasy příběhům, které jsou v dnešní době populární, ale kniha V pasti času mě k mému překvapení velmi bavila. Přistupovala jsem k ní jako k moderní pohádce pro děti a možná i proto si mne příběh získal. Využití prostoru a času k cestování mezi vesmíry není v dnešní době nic nového ani převratného, ale v té době se jistě jednalo o něco mimořádného a originálního. Svět, ve kterém je vše navlas stejné, tedy nejen budovy, ale i lidé, kteří vykonávají tutéž činnost a v žádném případě nesmí vybočit z řady, a který hlavní hrdinové navštíví při svém pátrání po ztraceném otci, mi přišel velmi originální. Jím autorka právě poukázala na tehdejší obavy Američanů z komunistického režimu, jak jsem se již výše zmínila. Problémy tehdejší doby se dají s přehledem aplikovat i na tu dnešní a je jen na čtenáři, jaké ponaučení si z toho vezme. 

Pokud si chcete přečíst chytrý a originální fantasy příběh a nevadí vám mladší hlavní hrdinové, určitě po této knize sáhněte. Myslím, že budete mile překvapeni stejně jako já, a to nejen čtivostí, ale i zajímavými postavami, a zaručuji vám, že se nebudete ani na okamžik nudit. I když se jedná o první díl ze série, samotný příběh je uzavřen a nebude vás tedy čekat nepříjemné překvapení v podobě otevřeného konce.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo pod labelem BOOKLAB, kde si také knihu V pasti času můžete zakoupit.


Continue Reading...

neděle 15. dubna 2018

Knižní přírůstky (7)



Hezký nedělní večer milí čtenáři.


Ještě dnes bych vás chtěla přivítat u dalšího přírůstkového článku. Tentokrát toho bude malinko víc. Ještě jsem vám totiž nepředstavila jednu knížku, která mi udělala radost poslední březnový den. Pak tu mám nějakou objednávku z Knižního klubu a pár recenzních výtisků. Tak jdeme na to!


Dívku na sněhu jsem vyhrála s Levnými učebnicemi na FB. Na knížku jsem sice čekala delší dobu, ale nakonec si ke mně cestu našla. Jsem na ni hodně zvědavá, i když hodnocení čtenářů je spíše negativní. Sama se chci přesvědčit, jak to tedy je.




To bychom měli k březnu. Teď mrkneme, jaké knížky se mi nahromadily k polovině dubna.

Pokud mě delší dobu sledujete, určitě vám neuniklo, že jsem nedávno začala číst sérii s Harrym Holem od Joa Nesbøho. I když si zatím knížky půjčuji z knihovny, časem bych si celou sérii ráda pořídila i domů. Naskytla se mi skvělá příležitost jednoho dílu z druhé ruky v bezvadném stavu. Jedná se sice až o 9. díl s názvem Přízrak, ale něčím se začít musí :-)




Ještě zkraje dubna mi přišel recenzní výtisk od nakladatelství MOBA, na jejichž FB stránkách jsem se opět zúčastnila pořádaného konkurzu a knížku jsem (hlavně díky Zdence z Medvědí oázy, která je hodně pohotová) získala. Jedná se o knihu s názvem Smrt všem prasatům od Tonyho Parsonse. Ten název je děsivý, ale hned z něj vyplyne, oč v knize půjde. Jsem na ni hodně zvědavá.




O Kreativním zápisníku jsem již avizovala na své FB stránce, ale pro ty, kteří mě sledují jen prostřednictvím blogu, ho představuji i zde. Autor zápisníku René Nekuda mě před časem oslovil s tím, zda bych jej pro něj nechtěla zrecenzovat a já jeho nabídku přijala. V zápisníku je na první pohled hodně zábavného cvičení a různých zajímavých úkolů.





Na začátku dubna vyšel nový katalog Knižního klubu, na který jsem se opět moc těšila. I když jsem si z něj tentokrát nic nevybrala, objednávku jsem nedávno učinila prostřednictvím jejich webových stránek a v pátek ráno jsem si byla balík vyzvednout v zásilkovně.

Jasná volba byla kniha od B.A. Paris V pasti lží, neboť autorčina předchozí kniha Za zavřenými dveřmi mě vyloženě nadchla, proto jsem u autorčiny druhé knihy vůbec neváhala. Obálka se podle mě opět hodně povedla a já se bez mučení přiznám, že už se nemůžu dočkat, až se do knihy začtu.




Na Tváře noci od Corrie Jackson mě nalákala Sabča z Knižní kavárny u Nely svojí recenzí. Po knížce jsem už dříve pokukovala, líbil se mi námět a prostředí modelingu, v němž by se příběh měl odehrávat. Trochu mi to připomnělo knihu Volání kukačky od Roberta Galbraitha, kde se zápletka točí také okolo modelingu, která byla skvělá.




Na další dvě knížky mě nalákaly kladné recenze od vícero bloggerů. První z nich je Jepice od Jamese Hazela, která má zajímavý název a krásnou obálku. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, je kniha hodnocena velmi kladně a já jsem na ni upřímně zvědavá.




Druhou knihou a zároveň poslední z objednávky u KK je kniha s názvem Co zbylo z mojí sestry od  Nualy Ellwood, která, na to, že se opět jedná o autorčin debut, má vysoké hodnocení čtenářů. Psychothrillery jsou mojí krevní skupinou a já mám od knihy celkem vysoké očekávání.





Poslední dvě knížky mi udělaly radost při pátku třináctého, ale už jsem myslela, že se jich nedočkám. Pošťák tentokrát přijel až v sedm večer. Asi toho měl hodně při pátku, ale tak hlavně, že dojel 😀.

Obě knihy jsou recenzními výtisky z Omegy, za které mockrát děkuji. První z nich je kniha Práskač od Jana-Erika Fjella, která je srovnávána s knihami Joa Nesbøho. To zní opravdu slibně.




Druhou knihou byli Papíroví duchové od Julie Heaberlin. Opět mě potěšila krásná květovaná obálka stejně jako u Černookých Zuzan. Ty jsem bohužel ještě nečetla, ale rozhodně se chystám i na autorčinu prvotinu. Duchové v názvu evokují nějaké tajemno, že bych se tentokrát u knížky i bála? Nechám se překvapit.





No a nakonec mám pro vás malé  p ř e k v a p e n í . Nečekaně se mi některé z výše uvedených knížek sešly dvě (zatím neřeknu které) a já jednu z nich věnuji do soutěže. Mějte však prosím trpělivost. Musím si na vás totiž vymyslet nějaké otázky a s tím, že v dubnu stále běží Dubnová Foto Výzva, mám času trochu méně. Navíc syn byl teď nemocný a ještě není úplně v pořádku, v noci moc dobře nespí a energie mi pak moc nezbývá, hlavně večer.


Pro dnešek je to vše a já se budu těšit na vaše komentáře.



Continue Reading...

sobota 14. dubna 2018

Úlovky z knihovny (2)



Hezké dopoledne milí čtenáři.


Znáte to, vlastní knihovna vám přetéká knihami, které jste ještě nepřečetli, do toho kupujete stále nové a vy přesto chodíte do knihovny, z níž si odnášíte hromádky knih. Říkáte si, blázen! Jo, to jsem přesně já. Chodím tam moc ráda a myslím, že jen tak nepřestanu. Líbí se mi tamní atmosféra a to, že jsem obklopena spoustou knih, které si můžu kdykoliv půjčit. Sice už tam nejsem pečená vařená jako před pár lety, protože se hodně krotím a radši si půjčuji už jen "nutné" minimum. Takže před časem jsem tam byla zase vrátit nějaké kousky a samozřejmě jsem neodešla s prázdnou. Jestli jste zvědaví, jaké knížky jsem si odnesla tentokrát, mrkněte níže 😊.




Jelikož jsem nedávno dočetla čtvrtý případ s Harrym Holem v hlavní roli, půjčila jsem si pokračování s názvem Pentagram. 


Pentagram│Jo Nesbø


V Oslu začíná období prázdnin a dovolených a město zasáhla vlna letních veder. V jednom bytě nedaleko hřbitova Našeho Spasitele začíná ze stropu něco kapat do hrnce s vařícími se bramborami. Ve vodě se tvoří drobné černé chuchvalce. Ve svém bytě v Sofiině ulici leží tou dobou na zemi Harry Hole – opilý, opuštěný a suspendovaný. Ve zběsilém, ale neúspěšném honu za usvědčením svého policejního kolegy Toma Waalera z vraždy zradil všechny své blízké. Za čtyři týdny bude bez práce. Vtom zvoní telefon. Šéf oddělení vražd povolává Harryho k podivnému nálezu – zavražděná žena s odseknutým prstem. Harry Hole dostává svůj poslední případ. Bude na něm pracovat společně s jediným kolegou, který právě nemá dovolenou, s Tomem Waalerem, jenž Harrymu učiní jistou nabídku. Vzápětí zmizí beze stopy Lisbeth, manželka známého producenta Willyho Barliho, který chystá premiéru muzikálu My Fair Lady, v němž měla jeho žena hrát hlavní roli. A na policii dorazí v obálce useknutý prstem. Stojí za Lisbethiným zmizením její manžel, jak tvrdí tzv. Holeův první zákon, anebo někdo jiný? Brzy se ukáže, že policie má co do činění se sériovým vrahem. Dokáže Harry rozluštit vzkazy a symboly, které vrah zanechává na místech činu, a dokáže zabránit dalším vraždám? Přijme nabídku Toma Waalera? A podaří se mu vrátit svůj osobní život k normálu? Harrymu začíná být pořádně horko.


Pak jsem si řekla, že bych zase mohla přečíst něco od Jefferyho Deavera, koukala jsem, jaké knížky mají k dispozici, až mi padl do oka Říjnový seznam. Hodně mě láká jeho příběh psaný pozpátku, takže se do něj pustím doufám co nejdříve (jako do všech ostatních haha).


Říjnový seznam│Jeffery Deaver


Domníváte se, že už vás Deaver nemůže ničím překvapit? Může. Touto knihou.
Začátek tohoto neobyčejného krimirománu najdeme vlastně na jeho konci. Alespoň podle tradičních pravidel žánru. Která ovšem Jeffery Deaver převrací na hlavu.
Gabriela McKenzieová zoufale čeká na zprávy o své unesené šestileté dcerce. Konečně se otevřou dveře. Do místnosti ale nevstoupí policie ani vyjednavač. Je to únosce a v ruce drží zbraň.
Ještě před dvěma dny vedla Gabriela normální život. Jak je možné, že se všechno najednou takhle zvrtlo? Nejenže má zaplatit půl miliónu dolarů jako výkupné, ale musí také odevzdat záhadný dokument nazvaný Říjnový seznam. Nikdy dříve o té listině neslyšela. Ví jen tolik, že patřila bývalému šéfovi, který uprchl před policejním vyšetřováním neznámo kam...
Od nedělního večera k pátečnímu ránu se odvíjí chytře vybudovaný děj, v němž nás autor nutí neustále přehodnocovat dříve předložená fakta. A když v samotném závěru konečně vyvstane úplný obraz děje, nezbude nám než užasnout nad tím, k jakému mistrovství Deaver dovedl umění literární manipulace.


No a do třetice jsem dostala chuť na nějakou romantiku a padla mi do oka Papírová princezna, která byla svého času hodně vychvalovaná ostatními bloggery. Musím totiž zjistit, co na těch Royalech je!


Papírová princezna│Erin Watt


Ella Harperová se v prvé řadě snaží přežít. Spolu se svou přelétavou matkou se celý život stěhovala od města k městu, bojovala o přežití a věřila, že se na ni jednoho dne usměje štěstí. Po smrti matky ale Ella zůstala sama…
Dokud se neobjevil Callum Royal. Vytrhl Ellu z chudoby a odvezl ji do svého sídla, za pěti syny, kteří ji nenávidí. Bratři Royalové jsou jeden přitažlivější než druhý, ale nikdo ji nepřitahuje tak jako Reed Royal, jenž je však odhodlaný poslat ji zpátky do slumů, ze kterých vzešla.
Reed o ni nestojí. Prohlašuje, že Ella mezi Royaly nepatří.
Možná má pravdu.
Bohatství a luxus. Intriky a lži. Nic podobného Ella ještě nepoznala, a jestli má v paláci Royalových přežít, bude se muset naučit, jak být jednou z nich – a zůstat přitom sama sebou.





Četli jste některou z knížek? Líbila se vám?
Podělte se se mnou o názor v komentářích.

Continue Reading...

čtvrtek 12. dubna 2018

Umírající detektiv│Leif G.W. Persson

autor: Leif G.W. Persson
překlad: Jaroslav Bojanovský
originální název: Den döende detektiven
nakladatelství: MOBA (Moravská Bastei)
rok vydání: 2018
počet stran: 472
série: Jarnebring & Johansson (8.)
anotace


Moje zhodnocení:

Lars Martin Johansson, bývalý šéf Národní kriminální policie, si užívá zaslouženého odpočinku do doby, než ho po náročném dni plném vyřizování přepadne hlad a zastaví u Günterova kiosku, kde si koupí svou oblíbenou klobásu. Při nastupování do auta a myšlence, jak se s chutí zakousne do mastné klobásy, se mu zatmí před očima a prodělá mozkovou příhodu. Probouzí se v nemocnici mírně dezorientován s bolestí hlavy a částečným ochrnutím. Dá se říct, že jeho život skončil, ale během konzultace s neuroložkou přijde řeč na pětadvacet let starý případ vraždy devítileté dívenky, který byl krátce předtím promlčen, neboť pachatel nebyl nikdy dopaden. Johansson jakožto důsledný vyšetřovatel nemá rád odložené případy a pustí se do vyšetřování přímo z nemocničního lůžka a vlastní pracovny. Touží vypátrat vraha a učinit spravedlnosti zadost, avšak tuší, že to bude jeho poslední případ.


Umírající detektiv autora Leifa G.W. Perssona je novinkou, kterou nedávno vydalo nakladatelství MOBA a již se mi podařilo získat k recenzi.

Autorem této švédské detektivky není nikdo jiný než Leif G.W. Persson, klasik skandinávské detektivní literatury a zároveň uznávaný kriminalista, který dodnes pravidelně vystupuje v médiích jako přední odborník z oblasti kriminologie. Autor za svou literární činnost obdržel mnoho cen a jeho knihy se pravidelně umisťují na seznamech bestsellerů. K jeho nejznámějším dílům patří trilogie zabývající se vraždou švédského premiéra Olofa Palmeho - Mezi touhou léta a chladem zimy, V jiném čase, v jiném životě a Volně padat jako ve snu. Dalšími známými díly jsou Linda, Ten, který zabil draka a Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem. Všechny mají na kontě mnoho prodaných výtisků a byly přeloženy do mnoha jazyků. Kniha Umírající detektiv získala všechna nejvyšší ocenění udělovaná severským detektivním románům. 

Hlavní postavou tohoto románu je Martin Lars Johansson, který si již tři roky užívá důchodu, než ho jednoho dne skolí mrtvice. Shodou okolností se blízko něj pohybuje zásahová jednotka, která jej včas dopraví do nemocnice. Následky naštěstí nejsou fatální, Johansson částečně ochrne na pravou polovinu těla. Ještě se nestihne ani pořádně rozkoukat, natož zotavit, a už se s vervou sobě vlastní pouští do vyšetřování ohavného zločinu, jehož pachatel nebyl nikdy dopaden. Jelikož Johansson není zcela mobilní, požádá o pomoc svého kolegu a zároveň nejlepšího kamaráda Boa Jarnebringa, který mu s případem rád pomůže. Nejen on se však bude podílet na případu, Johansson totiž zaúkoluje všechny okolo sebe včetně mladičké osobní asistentky, která se o něj po propuštění do domácí péče bude starat.




Postava Johanssona mi byla už od začátku hodně sympatická, ač navenek působila spíše jako starý protiva, který to v hlavě nemá v pořádku. Autorovi se povedlo nahlédnout do mysli člověka, který prodělal cévní mozkovou příhodu. Tito lidé trpí zejména zmateností, poruchou myšlení a vzpomínání. Všechny tyto sféry postihly i Johanssona, který často řekne něco, co vůbec říct nechtěl a sám se tomu pak diví, co z jeho úst vyšlo. Navíc si nevzpomíná na některé detaily z života před mrtvicí a často tak trpí depresemi, které nedává vůbec najevo. Johansson se se svým osudem již smířil a nemá potřebu měnit své špatné stravovací návyky či snad začít sportovat. Proto i tuší, že případ zavražděné devítileté Yasmine bude nejspíš jeho poslední.

Umírající detektiv je skvěle napsaná detektivka, která vás pohltí už od první stránky a stejně jako já budete chtít přijít na kloub ohavnému zločinu a dopadnout vraha, který by měl za svůj čin pykat, a to i přesto, že se případ kvůli novému zákonu stal promlčeným o pouhých párů měsíců. Kniha je napsaná stylem klasické detektivky, takže nečekejte žádné akční scény ani hektolitry krve, ale spíše poklidné vyšetřování, které je zaměřeno na rozhovory s tehdejšími svědky, občasném nahlížení do minulosti a dávání si věcí do souvislosti. Odhalení totožnosti vraha nepředchází žádný "wow efekt", ale poctivá práce jednoho vysloužilého policisty. Pár překvapivých momentů však v knize najdete, takže ani o to nebudete ochuzeni.  

Tato severská krimi si jistě zaslouží nejvyšší ocenění, které se jí dostalo a já jsem upřímně moc ráda, že jsem měla příležitost si Umírajícího dektektiva přečíst. I přesto, že mi okolnosti nedovolily knihu přečíst na jeden zátah, ač k tomu příběh sváděl a občas mi to bylo líto, užila jsem si ji a maximálně vychutnala.

Umírajícího detektiva rozhodně doporučuji milovníkům klasických detektivek, kteří mají rádi spletité a nejednoznačné příběhy s pomalým odhalováním minulosti a poctivou detektivní prací. 


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělého čtenářského zážitku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA, na jejichž stránkách si Umírajícího detektiva můžete rovnou zakoupit. Kniha je dostupná také v elektronické podobě.
Continue Reading...

čtvrtek 5. dubna 2018

Panny a netvor│Roman Cílek

autor: Roman Cílek
nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)
rok vydání: 2018
počet stran: 280
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Postarší dáma žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá, ale sama si v duchu není jistá, zda si opravdu přeje, aby ho policie našla. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí vůči mladým ženám. Toto je krátká anotace jedné z povídek, která potvrzuje, že autor je mistrem v dramatickém líčení vypjatých lidských osudů.


Kniha Panny a netvor obsahuje třináct povídek s kriminální zápletkou, z nichž jedna dala celé knize jméno. Autorem není nikdo jiný než Roman Cílek, který má na svém kontě již mnoho různých detektivních příběhů či povídek. Autor však nepíše jen detektivky, ale věnuje se i literatuře faktu.




Povídky v knize obsažené jsou různorodé, stejně tak i zločiny a jejich pachatelé. Některý detektivní příběh je kratší, jiný naopak delší, ale všechny si zachovávají svou kvalitu. Je totiž umění rozepsat na pár stranách originální zápletku tak, aby čtenáře nejen zaujala, ale byla i dostatečně čtivá a nutila čtenáře přečíst si ji až do konce. 

Povídky se nijak neprolínají, každá z nich je samostatnou detektivní povídkou, ale v několika povídkách vystupují tytéž postavy. Styl vypravování je jednoduchý, je vidět, že autor se svému řemeslu věnuje už mnoho let, souvětí nejsou kostrbatá, mají hlavu a patu a čtou se velmi dobře. Co se týče zápletek, ty jsou velmi rozmanité, ale jak už to tak bývá, některé povídky mě bavily více a jiné méně. Krátké detektivní povídky sice nikdy nemohou dosáhnout kvalit detektivního příběhu o 300 stranách, přesto jsem si jejich čtení užila od začátku do konce. Nejpovedenější mi přišly povídky Trojúhelník o čtyřech stranách, Sklidíš jen to, co jsi zasel, Jako když se valí šutry a Blízký dotek třaskaviny.




Co mi malinko na autorových povídkách vadilo, bylo rychlé odkrytí pointy a tím pádem i bleskové utnutí celého příběhu. Nejspíš to byl autorův záměr, ale já se vždycky malinko vzpamatovávala, že už je zčistajasna konec. Někdy mi to bylo až líto. Rozhodně si totiž myslím, že některé povídky měly potenciál stát se samostatným detektivním příběhem.

Závěrem bych chtěla uvést, že se jedná o oddechové čtení, jež doporučuji všem, kteří nemají čas na klasickou detektivku. Ne každý má rád povídky, ale tyto považuji za příjemné, oddechové, nenáročné a vhodné na zkrácení delších chvil. Jejich bezespornou výhodou je, že po ukončení jedné povídky nejste nuceni bezprostředně začít číst následující, ale knihu můžete kdykoliv odložit. Jsou pro svůj rozsah proto vhodné i pro příležitostné čtenáře. 


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA, kde si také můžete knihu Panny a netvor zakoupit.


Continue Reading...

úterý 3. dubna 2018

Knižní tip (2)



Hezký večer milí čtenáři.


To byly plány, že budu přidávat Knižní tip alespoň jednou měsíčně, haha. To bych na něj nesměla zapomenout. 

Dnes bych vám tedy ráda představila jeden knižní tip, na který jsem, jak jinak, narazila úplnou náhodou. Pomalinku si chystám dubnové novinky a tuto knihu jsem objevila na stránkách nakladatelství Host. 


Nesvá│E. Lockhart



Kolikrát může člověk předělat sám sebe?

Imogen je dědička na útěku, sirotek, kuchařka a podvodnice.
Jule je bojovnice, společenský chameleon a sportovkyně.
Intenzivní přátelství. Záhadné zmizení. Vražda, nebo dvě.
Zlomené srdce, nebo hned tři. Tupé předměty, přestrojení, krev a čokoláda.
Americký sen, superhrdinové, tajní agenti a odpadlíci.
Dívka, která odmítá dát lidem to, co od ní chtějí.
Dívka, která odmítá být člověkem, jímž byla kdysi.





Kniha mě zaujala především zajímavou anotací. A lhala bych, kdybych si také nevšimla obálky. Té především. Ale v prvé řadě mi padlo do oka jméno na obálce. E. Lockhart je totiž pseudonym autorky, která napsala Ostrov lhářů, tedy knihu, o které jste už určitě slyšeli, anebo v lepším případě četli. Já ji četla před pár lety a doslova mě nadchla. Myslím, že se tehdy jednalo o mou úplně první knížku z novodobé éry žánru young adult. Autorka sice od té doby napsala ještě další dvě knihy, jak jsem dnes zjistila na Databázi knih, ale ty mi nějak unikly. Nejspíš proto, že se jedná o dětské fantasy knihy. Nesvá mě však hodně láká. Opravdu hodně.


Četli jste Ostrov lhářů od E. Lockhart?
Chystáte se na autorčinu novinku?
Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

Pravidelná spolupráce

Pravidelná spolupráce

Jednorázová spolupráce

Jednorázová spolupráce

Kde mě najdete

CBDB.cz - Přehled knižních novinek, všechny nové knihy