pátek 30. září 2016

RECENZE: Němý křik | Angela Marsons


autor: Angela Marsons
překlad: Ludmila Hanzlíková
originální název: Silent Scream
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2016
počet stran: 336


Němý křik, krimi román s ponurou tíživou atmosférou a brutálními vraždami, jež vám nedají spát.

Anotace:


Rok 2004
Pět postav se sklání nad mělkým hrobem, do něhož by se dospělý těžko vešel. Přesto se u jeho kopání vystřídají jeden po druhém. Zmařili nevinný lidský život, ale uzavřeli smlouvu, kterou zpečetili krví.

Současnost
V středoanglickém Black Country je objeveno brutálně zavražděné tělo, které patří ředitelce místní školy. Krátce po tomto objevu jsou nalezeny lidské ostatky u bývalého dětského domova. Těmito zločiny to však nekončí. Případu se ujímá detektiv inspektor Kim Stoneová, která si uvědomuje, že pátrá po zvrhlém pachateli, jehož vraždění trvá už pár desetiletí. Než vrah udeří znovu, musí se Kim poprat i se svými osobními démony z minulosti. 



Moje zhodnocení:



Zpočátku mi celkem dlouho trvalo, než jsem se do knihy pořádně začetla. Nevím, zdali je to překladem, ale myšlenky mi občas utíkaly jinam. Po začtení se neodtrhnete. 

O hlavní hrdince, svérázné Kim Stoneové se dozvídáme, že má podobnou minulost jako pohřbené oběti a tudíž si tento případ bere velice osobně. Přesto mi Kim nepřišla moc sympatická a celkově mi její postava nesedla. Chápu sice, že s její minulostí nebude sršet optimismem, ale působila na mě velmi odměřeným až chladným dojmem. Naopak k obětem byla více než empatická. Přesto jsem našla jednu vlastnost, která se mi na Kim líbila (vyjma zmíněné empatie),a to její cílevědomost.

Samotný případ, který Kim vyšetřuje, se na první pohled může zdát jako příliš chaotický, ale autorka vše postupně dovedně rozplétá. Pachatele však autorka předhazuje příliš okatě, čímž je jasné, že jím bude někdo jiný. Bystřejší čtenář jej jistě odhalí i přes celkovou zamotanost případu. Jedno překvapivé odhalení vás však na konci nemine.


Dějové linky se střídají nepravidelně, převážná část je vyprávěna z pohledu Kim, prostor dostanou rovněž oběti a vrah. Nejčtivější a z mého pohledu nejzajímavější je linka týkající se dvojčat Nicoly a Beth, jejíž závěrečné rozuzlení vám vyrazí dech.

Závěrem musím říct, že se jedná o lehce nadprůměrnou detektivku, která od těch průměrných vybočuje atraktivním prostředím vyhořelého dětského domova, ponurou tíživou atmosférou, zajímavou zápletkou a dechberoucím odhalením. Rovněž chválím povedenou obálku, která se velice vydařila a jejíž motiv věrně zachycuje depresivní a skličující povahu celého případu.

I přes nálepku "Světový bestseller", která mnohé čtenáře odradí už jen její samotnou existencí, doporučuji Němý křik všem čtenářům bez rozdílu. Pokud ke knize přistoupíte bez přehnaných očekávání, dostanete výjimečný čtenářský zážitek.



85 %
Continue Reading...

úterý 27. září 2016

RECENZE: Erebos | Ursula Poznanski


autor: Ursula Poznanski
překlad: Karolína Kousalová
originální název: Erebos
nakladatelství: Fragment
rok vydání: 2013
počet stran: 320



Ursulu Poznanski jsem objevila teprve po vydání thrilleru Pět, který mě zaujal nejen prostředím geocachingu, ale nadchl mě celkově. Chtěla jsem si tedy přečíst i její předchozí knihy. Erebos jsem objevila v Levných knihách za levný peníz a tak jsem si jej koupila. Původně jsem však očekávala knihu ve stylu Game od Anderse de la Motty, kterou jsem hodnotila velmi vysoko. 


Anotace:


Šestnáctiletý Nick, který navštěvuje jednu londýnskou střední školu, má pocit, že se několik spolužáků začíná chovat podivně a všimne si, že si mezi sebou předávají tajemné balíčky. Zvědavost mu nedá a zjišťuje, že se jedná o DVD. Když celý nedočkavý konečně obdrží ono tajemné DVD, na němž je počítačová hra, okamžitě se pouští do jejího hraní. Hra se jmenuje Erebos a od počátku je velmi návyková. Jak je však možné, že toho ví tolik o každém hráči? Ukazuje se, že hra je vysoce inteligentní a splní i nejtajnější přání. Na druhou stranu má však velmi přísná pravidla a kdo je poruší, čeká ho krutý trest.




Vlastní názor:


Bohužel jsem až příliš pozdě zjistila, že kniha je určená pro čtenáře od 13 let, nejedná se tedy o mou cílovou skupinu. Nakonec to ani nevadilo, protože kniha je velmi čtivá, a to i přes zdlouhavější začátek. Celou dobu totiž přemýšlíte... Jak může hra znát vaše nejtajnější přání? Jak o vás může vědět úplně všechno? Kdo celou hru vlastně řídí? Je nábor do hry náhodný nebo má nějaká pravidla? Navíc se o této hře nesmíte nikomu zmínit. Proč je tak tajná? Budete si klást spoustu otázek a postupně budete dostávat odpovědi. 

"Hra, která se nedá koupit.
Hra, která s tebou mluví.
Hra, která tě pozoruje, odměňuje tě, hrozí ti, dává ti úkoly."

Celou hrou vás provází tajemný posel se žlutýma očima, který hráčům rozdává různé úkoly. Časem však přitvrzuje, lehčí úkoly pomalu střídají ty těžší. Motivací pro hráče je dosáhnutí vyšší úrovně pro herní postavu, za níž hrají a splnění "nesplnitelných" přání. Nick na tom není jinak a poměrně rychle se stává na hře závislý. Někteří spolužáci dokonce přestávají chodit do školy. To je však proti pravidlům hry. Hráč totiž musí vytvářet dojem, že žádnou hru nehraje, jeho život musí navenek vypadat stále stejný.

Zaujalo mě střídání herního světa plného nadpřirozených bytostí s tím reálným, odehrávajícím se u počítače se sluchátky na uších. Po čase však můžete mít pocit, že tím děj upadá do stereotypu a že už vás nic nepřekvapí. To jste ale na omylu, v tu chvíli nastane nečekaný obrat.




Co se týče postav, charaktery jsou dle mého názoru až na výjimky málo propracované, tudíž různá závěrečná odhalení vyšumí do ztracena. Postupné odkrývání hráčů, resp. kdo je kdo ve skutečném světě, na mě dojem neudělalo, a to ze stejného důvodu. Závěrečná pointa, která je pro YA typická, mě bohužel také zklamala. Kladně hodnotím celkový námět, který považuji za originální, myslím si však, že celkový potenciál naplněn nebyl a chyběla větší propracovanost detailů. Konec byl zbytečně rychlý a pro mě až moc "nudný", čekala jsem nějaký vyšší smysl či odkaz. Dočkáme až moc zbytečného moralizování. Měla jsem příliš vysoká očekávání a kniha je bohužel nenaplnila. 

Knihu doporučuji spíše mladším ročníkům, ale samozřejmě i fanouškům počítačových her a nejen jim. Nepochybuji, že cílové čtenáře kniha skutečně nadchne a upoutá, a to nejen herním prostředím, ale i celkovou originálností příběhu.


"Vstup. 
Nebo se vrať. 
Toto je Erebos."

70 %



Continue Reading...

pondělí 12. září 2016

RECENZE: Umři znovu | Tess Gerritsen

autor: Tess Gerritsen
překlad: Ludmila Hanzlíková
originální název: Die Again
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2015
počet stran: 288




Kdo by neznal populární dvojici Rizzoli & Isles? Do mého povědomí se tato dvojice dostala díky seriálu Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně. Kniha Umři znovu však byla moje první zkušenost s touto autorkou. A musím dodat, že velmi pozitivní.



Anotace:


V bostonském bytě je objevena mrtvola Leona Gotta, známého vycpávače zvířat, jehož rozpárané a vnitřností zbavené tělo je zavěšeno na háku. Na místo činu se dostavuje Jane Rizzoliová z bostonského oddělení vražd a Maura Islesová, soudní lékařka. Mrtvola se však vymyká všemu, co dosud viděly - jako by ji zuřivě napadla divoká šelma.

Stopy zavedou Jane Rizzoliovou do tamní zoo, která je známá svým chovem divokých kočkovitých šelem. Rizzoliová s kolegou Frostem zjišťují, že nedávno musela zoo utratit vzácného sněžného levharta, kterého měl na zakázku vycpat právě Leon Gott.

Na povrch však vyplouvají další okolnosti (a také vraždy) a Maura začíná tušit, že vražda Leona Gotta není ojedinělá a musí souviset se staršími případy. Pátrání ji a Jane zavede do Botswany, kde měl před sedmi lety za strašlivých okolností zemřít Gottův syn Elliot. Začíná to vypadat, že predátor, který řádil tehdy v Africe, změnil působiště a k jeho dopadení bude třeba nastražit past v podobě živé návnady.


Moje zhodnocení:


Už první stránky, které se odehrávají v Botswaně, vás zcela pohltí. Jsou psány velmi poutavě a realisticky, že se díky nim ocitnete přímo v Africe, v deltě řeky Okavango a pocítíte na tváři žhnoucí slunce ale i útočící moskyty. Skupina zdejších turistů to má podobně. Nicméně výpravu do buše mohou absolvovat pouze se zkušeným průvodcem a dodržovat určitá pravidla, jedním z nichž je, že za žádných okolností nevyjdou v noci ze stanu. Nikdy totiž nevíte, jaký dravec na vás zaútočí. Nejnevyzpytatelnějšími jsou v tomto ohledu levharti, kteří loví svou kořist ze zálohy. Kočkovité šelmy rodu Panthera vás budou provázet prakticky celým dějem a dozvíte se o nich mnohá zajímavá fakta. Levhart je i motivem knižní obálky.

Jenže ouha. Po napínavé, tajemné a exotické Botswaně se najednou přemístíte do nudného Bostonu, kde Jane s Maurou vyšetřují smrt Leona Gotta. Tato dějová linka bohužel nikdy nedosáhne stejných kvalit jako ta africká. Botswana se nepravidelně střídá s Bostonem a vidina další africké části vás pohání celou knihou. Nakonec se obě dějové linky protnou i přesto, že události v Botswaně se odehrály již před šesti lety. Nestřídají se však jen dějové a časové linie, ale dokonce i forma vyprávění. Africké hrůzy jsou popisovány v ich-formě, za to bostonské události klasicky v er-formě.

Kousek před polovinou knihy jsem bohužel částečně odhalila jeden zásadní moment, který mě trkl i díky samotnému názvu knihy. Falešné stopy se sice snaží čtenáře zmást a odvádí pozornost jinam, a musím uznat, že se to autorce celkem i daří, já se však oklamat nenechala. I když jsem totožnost vraha neuhádla, závěrečné odhalení na mě neudělalo až takový dojem, jaký bych si představovala.

Výše zmíněným se určitě nenechte odradit. Naopak. Pokud máte chuť na velmi napínavý příběh z neokoukaného prostředí, rozhodně sáhněte po této knize. Děj je nadmíru čtivý, s několika překvapivými zvraty a rychle se střídajícími podezřelými, rovněž se zajímavými a sympatickými hlavními hrdinkami, které mimo případ řeší i své vlastní osobní problémy, a jimž čtenář snadno přijde na chuť. Za velké plus považuji i to, že knihu, ač je 11. dílem série, jste schopni přečíst i bez znalostí předchozích dílů.


85 %


Continue Reading...

sobota 10. září 2016

RECENZE: Zapletení | Zygmunt Miłoszewski


autor: Zygmunt Miłoszewski
originální název: Uwikłanie
překlad: Pavel Peč
nakladatelství: Host
rok vydání: 2011
počet stran: 342


Román Zapletení je prvním dílem třídílné série o prokurátorovi Szackim.


Anotace:


Jednoho červnového dne je v prostorách varšavského kláštera nalezena mrtvola Jindřicha Telaka, účastníka psychoterapeutického sezení. Ten se spolu s Hanou Kwiatkowskou, Barborou Jarczykovou a Eusebiem Kaimem účastnil konstelační terapie pod vedením Cezaryho Rudzkého.

Případu se ujímá prokurátor Teodor Szacki ve spolupráci s policejním vyšetřovatelem Olegem Kuzněcovem. Szacki postupně odkrývá hrozivou moc některých psychoterapeutických metod. Je tedy možné, že vrahem byl jeden z členů terapeutické skupiny? Ale jaký by mohl mít motiv?

Postupně však vychází najevo, že motiv vraždy je třeba hledat v minulosti. Jak se později ukáže, klíčem k celému případu bude vražda spáchaná o dvacet let dříve, která se stala ještě před pádem komunismu. Tohle pátrání však Szackého zavede na příliš tenký led, z něhož není cesty zpět.


Vlastní názor:


Pokud sáhnete po kriminálním románu, který vydalo nakladatelstvím Host, málokdy se stane, že by vás kniha zklamala. Já to tak alespoň mám. A tahle nebyla výjimkou. Román Zapletení je zdařilým počinem polského spisovatele Zygmunta Miloszewskiho.

Je to moje první kniha od tohoto autora a určitě nebude poslední (chystám se i na zbývající dva díly ze série - Zrnko pravdy a Hněv, které jsou prý ještě lepší). Velmi mě nadchlo nevšední, ale přesto nám blízké prostředí, které nabízí Varšava a celkově polské reálie. Děj je rozdělen do dvanácti kapitol, přičemž každá kapitola začíná přehledem politických událostí a děním jak místním, tak zahraničním, a to včetně předpovědi počasí. Taktéž mě velmi zaujal polský systém vyšetřování vražd, který se velmi odlišuje od běžných vyšetřovacích postupů, jak je známe z amerických či severských detektivních románů. To vše tvoří neobyčejně působivý kriminální román.

Postavy jsou velmi různorodé, ať už co se týče charakteru či jiných vlastností. Různé okolnosti i samotné postavy jsou opravdu zvláštní, někdy až nenormální. Trefně to vystihuje samotný prokurátor Szacki.


"Proč se v tomhle vyšetřování nemůže vyskytovat byť jediná normální okolnost? Solidní mrtvola, podezřelí ze zločineckého podsvětí, normální svědci, kteří s tísnivým pocitem přicházejí k výslechu za panem prokurátorem? Proč zrovna tenhleten blázinec? Proč je každý další svědek v řadě větší cvok než ten předešlý?"

Szacki měl často velmi vtipné a trefné komentáře, a to za každé situace. Celým dějem nás totiž provází jeho sarkasmus a černý humor, který zaručuje, že se nudit nebudete. Mě velmi pobavila setkání s jeho šéfovou Janinou Chorkovou. 

Neporozuměla jsem však jedné věci. Proč překladatel nezachoval původní jména postav v polském znění, ale přeložil je do češtiny? Pro děj to nemá prakticky žádný význam, ale myslím si, že k polské knize a polskému autorovi patří i ta polská jména. 




A ještě jedno menší upozornění. Pokud při čtení delších rozhovorů nebudete maximálně soustředěni, snadno se stane, že ztratíte orientaci v přímé řeči. Často jsem se přistihla, že tápu nad tím, která postava zrovna hovoří. 

V průběhu čtení se bezpochyby zamyslíte nad tím, zda skutečně existují autorem předkládané konstelační terapie, neboť dle mého názoru nebyly podány věrohodným způsobem. Uvědomíte si to především u snadného až neuvěřitelného vcítění postav do jiných osob. Na závěr však budete udiveni, že jsou založeny na skutečném základě. Rozuzlení vás jistě překvapí, ale samotné provedení vraždy bylo bohužel překombinované a v závěru vyznívá velmi nerealisticky.

Román Zapletení přesto doporučuji všemi deseti! Už dlouho mě žádná krimi nezaujala jako tato. Pokud máte chuť na tajemný kriminální příběh řízlý psychologickým thrillerem, to vše servírované v nezvyklém prostředí, jímž je Varšava, určitě si nenechte ujít tento skvěle vystavěný děj Zygmunta Miloszewskiho.


80 %



Continue Reading...