sobota 30. prosince 2017

RECENZE: Panenka | Věra Kadlecová

autor: Věra Kadlecová
nakladatelství: Klika
rok vydání: 2016
počet stran: 284
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Hlavní hrdinkou příběhu je Eva, která vypráví Beatě svůj životní příběh, jenž ji dovedl až na drogové dno. Proč Eva skončila v sanatoriu zbavená svéprávnosti? Jak se vlastně z talentovaného děvčete, jehož životní dráhou mělo být krasobruslení, pro které doslova žilo, postupně stane živoucí troska? Semínko nezdaru bylo zaseto již v dětství, rodiče ji nikdy v jejích snech nepodporovali, navíc jí cestu zkřížili pokaždé nesprávní lidé, které ji na to pomyslné dno pomohli. Jak se Beata popasuje s příběhem, ale hlavně se ženou, která trpí toxickou psychózou a halucinacemi? Povede se Beatě sepsat Evin příběh včas?


Knihu Panenka (i její volné pokračování Vina, které se teprve chystám číst) mi nabídla sama paní autorka Věra Kadlecová po náhodném přečtení jedné mé recenze. Knihy jsem měla v povědomí už z dřívější doby, protože jsem je vídala u jiných recenzentů, takže po krátkém rozmýšlení jsem nabídku přijala. I když psychologické romány pro ženy primárně nevyhledávám, ráda jsem udělala výjimku a teď po přečtení Panenky mohu říct, že to bylo dobré rozhodnutí.




Na začátku můžete nabýt mylného dojmu, že hlavní hrdinkou je Beata, rozvedená novinářka, která pracuje na volné noze a věnuje se převážně překladatelské činnosti. Mezitím však spřádá plán, který v hlavě nosí už několik let. Chce napsat knihu o Evě Herclové, ženě, z níž se stala narkomanka závislá na kokainu. Její životní příběh ji zaujme, a proto se rozhodne navštívit Evu v sanatoriu, která už několik let zde žije v ústraní. Nejprve má ze setkání obavy, pracovnicí sanatoria je poučena o tom, že Evu už několik let trápí toxická psychóza, kterou ji způsobily drogy. Svět okolo vnímá jen někdy, navíc trpí bludy a halucinacemi. I přes počáteční neúspěšné setkání se v Evě cosi hne a požádá Beatu, aby ji co nejdříve navštívila. Tehdy začne vyprávět svůj příběh, jehož počátky spadají do raného dětství, které trávila s milovanou babičkou, jež pomohla Evě rozvíjet talent v krasobruslení. Po smrti babičky tomu chtěl osud jinak a po ošklivé autonehodě se mohla se svým snem rozloučit. Život jí rozdal nesprávné karty, s nimiž neměla moc šancí na výhru.




Musím podotknout, že kniha je psána velice čtivě a i když se jedná o autorčinu prvotinu, není to z příběhu vůbec znát. Autorce se povedlo velmi dobře vylíčit především z psychologické roviny Evin charakter, ale především její měnící se osobnost vlivem nepřejících rodičů, životních kotrmelců a samozřejmě i kokainu. Co se musí stát, aby matka opustila manžela a dvě malé děti a začala šňupat koks? Byla to vždy její volba nebo se nechala obklopit a ovlivnit nesprávnými lidmi? Zaručuji vám, že Evy vám bude upřímně líto, její životní peripetie budete prožívat naplno s ní a mnohdy se přistihnete při tom, že jí fandíte. Konec je hodně emotivní a troufám si říct, že s leckterým čtenářem zamává. 

Je škoda, že tato kniha není více v povědomí čtenářů či v popředí knihkupců. Doporučuji výhradně ženám, pro něž je tato kniha určena, ale samozřejmě bych nebránila ani čtenářům opačného pohlaví a ráda jim tuto knihu doporučila. Přesto si myslím, že se bude líbit více ženám, hlavně těm, které vyhledávají psychologické romány s hrdinkami, které čelí svým rozhodnutím, která jsou leckdy špatná, bolestným vzpomínkám, ale i naději, jež by neměla být nikdy opomíjena. 


85 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji samotné autorce Věře Kadlecové. Pokud vás kniha zaujala, koupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 28. prosince 2017

RECENZE: Infernum | Mark Maria Kraft

autor: Mark Maria Kraft
překlad: Emilie Harantová
originální název: Infernum
nakladatelství: Grada
rok vydání: 2017
počet stran: 312
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Naproti hotelu Hilton je z Vltavy vytaženo zohavené ženské tělo. Případu se ujímá mladá atraktivní vyšetřovatelka Eva spolu se svým asistentem Jakubem. Záhy je mrtvá žena identifikována jako Helena, přítelkyně Američana Sama, který na předpokládaný den vraždy nemá alibi a tak se stává podezřelým číslo jedna. Evě však cosi nesedí a intuice ji naznačuje, že Sam není vrah. Eva zjišťuje, že Helena měla podivný vztah s bratrem Vítkem, který je zároveň Eviným zaměstnancem. Vše se začíná pěkně zamotávat. Navíc Evě pomáhá bývalý přítel Martin, který pracuje jako státní zástupce, ale tím, že Evě nabídl pomoc, začíná být jeho místo v ohrožení. Martin není jediný muž, který se v Eviném okolí pohybuje. Její divoký osobní život se stále více prolíná s jejími případy a ocitá se tak v soukolí moci, chtíče a intrik. Na pozadí toho všeho spřádají své tajné plány policejní prezident i ministr vnitra.


Kniha Infernum mě zaujala především tím, že autor, ač je původem Švýcar, zasadil svůj příběh do českého prostředí, konkrétně Prahy a okolí, v němž vystupují české postavy s typicky českými jmény. Jak už jsem zmínila, Mark Maria Kraft je švýcarský autor, který v současné době žije střídavě ve Švýcarsku, Německu a v Čechách. Vystudoval podnikovou ekonomii, informatiku, později také filozofii. Je mezinárodně činným obchodníkem a kreativním nezávislým novinářem Thriller Infernum je jeho debutem.




Ještě než přistoupím k samotné recenzi, bych ráda pochválila povedenou obálku, jejíž vyobrazení znázorňuje skryté zlo, které se může ukrývat kdekoliv. Červená barva vše dokonale podtrhuje.

Hlavní postavou je mladá atraktivní vyšetřovatelka Eva Jelínková, která na mě už od prvních stránek působila nesympaticky a můj dojem se s každou další stránkou bohužel více prohluboval. Eva je chtíčem posedlá hysterická žena, která i přes svou nepěknou minulost využívá své tělo jako prostředek k dosažení osobních cílů. Vyšetřování jako takové jde po chvíli stranou a spíše se probírá Evin osobní život. Autor nám dovoluje nahlédnout do její minulosti, která nám sice mnohé její chování vysvětlí, přesto jsem nad ní často kroutila hlavou. 

V knize vystupuje celkem dost postav, jež jsou označené pouze křestními jmény, což působilo dost neosobně. Ze začátku jsem se v postavách špatně orientovala, na každé stránce vykoukl nějaký Pavel, Karel, Martin, Adam atd. Tohle mi prostě nesedlo a zvykala jsem si na to prakticky po celou dobu. Navíc mi celkový popis postav přišel dost povrchní (až na výjimku hlavní hrdinky), neuměla jsem si je v reálu vůbec představit nebo zhmotnit. Byla to jen jména na papíře, která mi nic bližšího neřekla.




Další výtku mám k minulosti některých postav. Nevím, jestli jsem ten dojem měla jenom já, ale přišlo mi, že každá postava byla v minulosti nějakým způsobem zneužívána, což se samozřejmě později projevilo na jejich charakteru. Často jsem pak přemýšlela, jestli se náhodou před přijetím na jakoukoliv policejní pozici nedělají psychotesty? Postav v této sféře bylo zvrácených víc než dost a celkem často jsem si kladla tuto otázku. 

Autorův styl psaní ani celková forma mě nijak neoslovily. Je pravda, že nález zohavené mrtvoly je jen pouhý začátek kolotoče intrik, vydírání a boje o moc, kterou čtenář od samého počátku nemusí čekat, stejně tak směr, jakým se příběh dále ubírá. V příběhu jsem postrádala napětí, které by mě při čtení pohánělo vpřed, často jsem se přistihla, že se při čtení spíše nudím a přeji si, ať už to mám za sebou. Zápletka je sice zajímavá, ale bohužel mi do českého prostředí vůbec neseděla. Musím podotknout, že kniha je místy dost brutální až surová, autor se dost často uchyluje k podrobným popisům sexuálních scén, které jsou plné brutalit. Popis zohavené ženy a především toho, čím vším se na ní vrah vyřádil, taky nepatří zrovna k chuťovkám. Přesto mi tyto scény nijak zvlášť nevadily, a to nejspíš proto, že na mě kniha valný dojem neudělala. Chybělo mi i detailněji popsané české prostředí, které Prahu připomínalo velmi vzdáleně, autor použil jen pár ulic a míst, ale vůbec jsem neměla pocit, že v té Praze či okolí jsem. 

Závěrem chci dodat, že i přes několik výtek si myslím, že kniha Infernum si své čtenáře najde. Na své si přijdou milovníci brutálních a krvavých scén, které jsou velmi detailně popsány. Pokud navíc upřednostňujete thrillery odehrávající se v českém prostředí, může být Infernum pro mnohé zajímavým objevem. 


60 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada, kde si Infernum můžete přímo koupit.
Continue Reading...

pondělí 11. prosince 2017

RECENZE: Dcera krále močálů | Karen Dionne

autor: Karen Dionne
překlad: Hana Březáková
originální název: The Marsh King´s Daughter
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 248
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Helena Pelletierová žije svůj vysněný život. Kromě milujícího manžela má dvě malé dcerky a práci, která ji naplňuje. Idylka skončí jednoho dne, kdy v rádiu uslyší o uprchlém zločinci, který na útěku zabil dva lidi. Dny plné štěstí se rázem mění v noční můru, protože uprchlý zločinec je její otec. Helena totiž téměř dvacet let skrývá obrovské tajemství. Otec unesl její dospívající matku a uvěznil ji v chatrči v bažinách na Horním poloostrově v Michiganu. Přesně v těchto místech se Helena narodila a vyrostla. Milovala svůj domov i svého otce, dokud nezjistila, jak je krutý. Teď je její otec zpět na svobodě a jediný, kdo ho může najít, je Helena, jeho dcera. Otec se však skrývá v močálech, které velmi dobře zná. Jenže zapomněl, že ve stejných místech vychoval i Helenu a ta jediná ho může dopadnout. Smrtící hra na kočku a myš může začít...


Dcera krále močálů je již čtvrtou knihou americké spisovatelky Karen Dionne, která v tomto thrilleru zúročila vlastní zkušenosti ze 70. let 20. století, kdy s rodinou několik měsíců tábořila na poloostrově poblíž Michiganu. Karen Dionne je spoluzakladatelkou internetové komunity autorů Backspace a zároveň členkou spisovatelského sdružení International Thriller Writers. V současné době žije v Detroitu. Karen Dionne tedy není žádným nováčkem na autorské scéně, přesto je Dcera krále močálů mým prvním setkáním s ní. A musím podotknout, že psát opravdu umí.




Kniha mě zaujala především tím, že se prezentovala jako podmanivý a skvělý thriller, který se čte jedním dechem. Nebudu lhát, když řeknu, že mě zaujal i samotný název a působivá obálka. Když se mi pak samotná kniha dostala do rukou, trochu jsem se obávala, jestli se bude jednat o čtení vhodné zrovna pro mě. Název ve mě evokoval spíše literaturu typu fantasy, kterou vůbec nevyhledávám, maximálně jen okrajově. Jsem ráda, že po přečtení mohu říct, že mé obavy byly liché, protože příběh, který se na stránkách odehrává, je reálný až moc a o to více i děsivý. A to já ráda. 

Knihu jsem přečetla v rekordně krátkém čase. Autorka umí čtenáře vtáhnout už od prvních stránek. Velké plus je ich forma, kterou je příběh čtenáři podán. Helena jakožto hlavní postava je vykreslena velice dobře, celý příběh je vlastně o ní a ona sama jej čtenáři zprostředkovává. Další zajímavostí jsou úryvky ze stejnojmenné pohádky Hanse Christiana Andersena, které sice neuvozují každou kapitolu, ale spíše se vztahují k určitému období Helenina života.




Anotace sice láká na smrtící hru kočky s myší, tento boj však není v knize prvořadý. Helena se častěji vrací do minulosti, aby nám odhalila svou třináctou komnatu, o níž netuší ani její vlastní manžel. Kniha právě ukazuje zajímavý kontrast mezi životními obdobími Heleny, kterážto jako malá holka svého otce velmi milovala a zbožňovala, a pravda, kterou se o něm nakonec dozví, bude šokující. Naopak v dospělosti ke svému otci cítí nenávist, i když ji vzpomínky bolí, protože jako dítě s ním byla šťastná. Ale to, jak se zachoval k její matce, již jako třináctiletou dívku unesl a naprosto jí změnil život, mu odpustit jednoduše nejde. 

Scény ze života v bažinách jsou syrové, realistické a mnohdy se mi při popisu některých scén dělalo špatně od žaludku, což mě samotnou překvapilo, protože jsem se vždy považovala za celkem otrlou. Ale výjev, kdy dcera s otcem uloví březí laň, jíž následně rozpárají břicho, koloucha vyjmou, podříznou a vyvrhnou, to by zamávalo s kdekým. Přesto tyto scény mají v příběhu své opodstatnění. Život v bažinách, navíc bez elektřiny daleko od civilizace, nebyl lehký, ale Helena ho milovala, protože tvořil její domov a nic jiného neznala. Po uprchnutí ze zajetí poznala, že život mimo močály je úplně odlišný, ale celkem rychle se na něj adaptovala i přes počáteční rozčarování.




Výtku mám však k neuvěřitelnosti některých scén, některým čtenářům by mohla navíc vadit i jejich drastičnost a syrovost. Rovněž nemůžu pochopit, proč Helena s matkou čekaly tak dlouho, než konečně uprchly. Možností totiž měly mnohem víc, například tehdy, když se otec na celé týdny odebral pryč a neřekl, kdy se vrátí. Další výtku mám k postavě Heleny, neboť její opakované líčení minulosti může být až únavné, stejně tak neustálé omílání toho, jak svého otce jako dítě milovala a zbožňovala, a to i přes jeho krutost, kterou projevil hned několikrát. Pokud však tyto drobnosti knize odpustíte, můžete si ji užít mnohem více.

Na závěr bych ráda knihu doporučila čtenářům, kteří chtějí zkusit něco trochu jiného, příběh, který se tak trochu vymyká dnešním thrillerům, jenž se objevují na pultech knihkupectví. Originálnost námětu je velkou výhrou a dle mého názoru kniha rozhodně za přečtení stojí. 


85 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

neděle 10. prosince 2017

RECENZE: Temné hlubiny | Robert Bryndza

autor: Robert Bryndza
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Dark Water
nakladatelství: Grada
rok vydání: 2017
počet stran: 416
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová dostává tip na klíčový důkaz drogového dealera, který by se měl ukrývat na dně Hayeského lomu. Po důkladném prohledání vytipují potápěči několik míst, kde by se onen klíčový důkaz mohl skrývat, jenž nakonec úspěšně objevují. Na dně lomu se však skrývá i něco jiného, mnohem hrůznějšího. Kostra malého dítěte je velice brzy identifikována jako sedmiletá Jessica Collinsová, jejíž zmizení plnilo před šestadvaceti lety přední stránky novin. Rodinné vztahy Collinsových jsou touto událostí poznamenány a nebude lehké dát dohromady střípky z minulosti s těmi současnými. Erika se bude nořit stále hlouběji nejen do rodinných vztahů, ale také do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení malé dívenky nikdy nevyřešila. Případ bude pro Eriku složitější i z toho důvodu, že si někdo nepřeje, aby byl případ vyřešen a udělá pro to vše.


Erika Fosterová je zpět a v plné síle! Po Nočním lovu, který se mi zdál o něco slabší než Dívka v ledu, přichází Robert Bryndza s novým případem, jenž dle mého názoru předčil oba předchozí díly.




Na Temné hlubiny jsem se velmi těšila, protože jsem si Eriku Fosterovou i celý její tým hodně oblíbila. Zpočátku jsem se musela trochu zorientovat, přece jenom od předchozího dílu uplynul nějaký čas, takže jsem vzpomínala, jak vlastně dopadl Noční lov. Erika byla rozčarována z toho, že ji nepovýšili, a proto se rozhodla začít spolupracovat s Projektovým týmem, který se zaměřuje na boj s organizovaným zločinem. Po šokujícím nálezu kostry malého dítěte se zamyslí nad vlastní minulostí a rozhodne se, že tento případ musí vyřešit právě ona. Požádá proto svého bývalého šéfa Paula Marshe, aby ji umožnil stát se hlavním vyšetřovatelem případu Jessiky Collinsové. To se jí povede i přesto, že novou zástupkyní komisaře Metropolitní policie je Camilla Braceová-Cosworthyová. Erika si do týmu si vybere své bývalé kolegy a zároveň přátele Mossovou a Petersona a ze vší vervou se pustí do vyšetřování, jehož vyřešení bude tvrdým oříškem. Rozplétání rodinných vztahů mrtvé dívenky bude zdlouhavé a náročné, navíc se někdo bude velmi snažit o to, aby tajemná minulost zůstala navždy skrytá hluboko pod povrchem.

Postavu Eriky Fosterové jsem si velmi oblíbila už v předchozích dílech především proto, že na mě působí sympaticky a vždy jsem obdivovala její houževnatost a touhu, která ji popohání v případech vpřed i přes její minulost, kdy tragicky při neúspěšném policejním zásahu přišla o manžela a další čtyři kolegy. V nejnovějším díle se dozvíme další střípky z její minulosti, které se pro ni staly hlavním impulsem k vyřešení případu sedmileté dívenky. Erika si zažila nepěkné věci a jsem moc ráda, že se z ní kvůli nim nestala zatrpklá ženská. Bohužel díra v srdci jen tak zacelit nejde, ale v tomto díle překoná jednu osobní překážku a ... víc nechci prozradit. Sama jsem totiž zvědavá, jaké bude mít tato aférka v dalších dílech pokračování, protože samotný konec o tom dost napoví. V tomto díle se seznámíme i s Eričinou sestrou Lenkou, která ji přijela do Londýna navštívit z rodného Slovenska i se třemi malými dětmi. Eričin jednopokojový byt však nápor dalších čtyř osob neunese a povede to k nejednomu konfliktu.




Celá kniha se čte prakticky skoro sama, a to nejen díky širšímu řádkování, ale především čtivému stylu autora. Děj je vystavěn na zajímavé zápletce a i přesto, že jsem od začátku měla tušení, kdo za tím stojí (i když jsem samozřejmě nevěděla další okolnosti), příběh jsem si náramně užila až do poslední stránky. Ke konci stoupá napětí a při samotném vylíčení okolností, které stály za tím, že malé děvčátko zemřelo, se mi zamlžily oči. Když jde o mrtvé děti, případy jsou vždy o to smutnější.

Jak v předchozích dílech, tak i zde se opět vyskytují v hojné míře homosexuální vztahy, které určitě nemají za cíl čtenáře pobouřit, ale spíše naznačit, že i tito lidé s odlišným sexuálním zaměření jsou mezi námi a normálně se v naší společnosti pohybují. Svůj díl na tom nese i fakt, že sám autor Robert Bryndza žije s mužem, nyní manželem Jánem na manželově rodném Slovensku, čímž jasně dává najevo svou orientaci. A tenhle přístup se mi líbí. Navíc je Robert Bryndza sympaťák už od pohledu, vřele a rád komunikuje s fanoušky, často zavítá na autogramiády a celkově je se svými čtenáři v kontaktu. Myslím si, že právě komunikace se čtenáři, blogery a fanoušky má především vliv na celkovou úspěšnost autora, která je takřka po celém světě. Fandím mu!




Temné hlubiny mě konečně a bez výhrad utvrdily v tom, že Robert Bryndza je skvělý spisovatel, který to se čtenáři prostě umí. Už teď budu s nadšením vyhlížet další díly, které, doufám, na sebe nenechají dlouho čekat. Na Goodreads.com jsem zjistila, že v zahraničí vyšla další dvě pokračování s názvem Last Breath a Cool Blood. Navíc, jak jsem nedávno v jednom článku avizovala, autor podepsal smlouvu na celkem sedm dílů s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou, takže budu pevně doufat, že všechny budou postupně přeloženy do češtiny, aby nebyl ani český čtenář ochuzen o tyto vynikající detektivky. 

Obálka je jako vždy úchvatná a i když nakladatelství Grada převzalo její podobu z originálu, nemění to nic na tom, že je pastvou pro čtenářovy oči. Všechny tři díly jsou doslova výstavní kusy. Nádhera.




Pokud ještě neznáte výborné detektivky Roberta Bryndzy, je na čase to změnit. V tom případě doporučuji začít od prvního dílu, který nese název Dívka v ledu (recenzi si můžete přečíst zde) a poté pokračovat  s Nočním lovem (recenze zde) a konečně i s Temnými hlubinami. Jelikož se blíží Vánoce, doporučuji tyto knihy i jako dárek pro milovníky detektivek, protože si troufám říct, že nikdo zklamaný nebude.


100 %


Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělého čtenářského zážitku děkuji nakladatelství Grada, kde si knihu Temné hlubiny můžete přímo koupit.
Continue Reading...

středa 6. prosince 2017

RECENZE: Historie včel | Maja Lunde

autor: Maja Lunde
překlad: Martin Nagy
originální název: Bienes historie
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 402
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Rok 1852. William je zklamaný biolog a obchodník s osivem žijící v Anglii, který se právě chystá postavit zcela nový typ úlu, jenž by jemu i jeho dětem zajistil čest a slávu. Vidí se ve svém prvorozeném a jediném synovi Edmundovi a doufá, že se z něj jednoho dne stane biolog jako jeho otec.
Rok 2007. George je nadšený včelař žijící v USA, který bojuje o přežití své farmy, ale stále doufá, že jeho syn bude pro jeho farmu spásou a že ji jednoho dne převezme jako rodinné dědictví.
Rok 2098. Tao žije v Číně v době, kdy již včely vyhynuly. Denně pracuje na ručním opylování, které je fyzicky náročné, ale doufá, že výdělkem zajistí svému synovi vzdělání a lepší život, než jakého se dostalo jí.




Historie včel je román o vyhynutí včel, ve kterém se prolíná minulost, současnost a budoucnost. Střídají se zde tři vypravěči a všichni mají jakési pouto ke včelám či jejich chovu. William nikdy nic nedokázal, ale velkou naději vkládá do svého syna Edmunda a doufá, že jej jednoho dne bude následovat. Prozatím se snaží postavit nový typ úlu, ale bohužel se nevyhne několika zklamáním a nebude se chtít smířit s tím, že je pokaždé ten druhý, co se týče objevu a žádostí o patent. Naopak George se zdá být spokojený, má hodně prosperující farmu, jediné, s čím se nemůže smířit, je fakt, že jeho syn se dal na studia a vypadá to, že o farmu a její převzetí nebude mít v budoucnu zájem. Nakonec kvůli fenoménu CCD (Colony Collapse Disorder - česky syndrom zhroucení včelstev) přichází o veškeré včelstvo a tím pádem o živobytí. Tao žije v budoucnosti, ve které práci včel převzali lidé. Tato děsivá budoucnost ukazuje veškerý dopad na lidstvo, jaký by mělo vyhynutí včel, i se všemi jeho důsledky. Jelikož se květy musejí opylovat ručně, jedná se o velmi namáhavou práci, neboť musíte několik hodin denně balancovat na tenkých větvích ovocných stromů a přitom žádnou nepoškodit. Ruční opylování čeká každého obyvatele Číny jakmile dosáhne věku osmi let. Tao vkládá do svého pětiletého syna Wei-Wena všechny naděje, po práci ho učí psát a počítat a doufá, že ho potká lepší budoucnost... 

Každá z hlavních postav vkládá jakési naděje do svého jediného syna. Všechny bohužel čeká jen zklamání a o své falešné naděje přichází. Smíření nebude lehké, mnohdy dostanou od života tvrdou ránu, která je srazí na kolena. Čtenář už od počátku sleduje rozklad všech tří postav, jejich rodin a celého světa, který je bohužel nevyhnutelný. Tento román ukazuje nejen křehkost života a celého ekosystému, ale i nadějí a plánů, které mohou kdykoliv na čemkoliv ztroskotat.




Při čtení tohoto románu často zažijete pocity beznaděje a pokaždé, kdy zahlédnete světlo na konci tunelu, vždy přichází pád a konec všem nadějím. I když se jedná o dost depresivní čtení, kniha se čte velmi lehce až skoro sama. Krátké kapitoly a střídání vypravěčů děj ozvláštňuje a u knihy se nebudete ani na okamžik nudit. Nejvíc mě zasáhl příběh Tao, jehož rozuzlení mě šokovalo i dojalo zároveň. I když jsem tušila, co se na rodinném výletě jejímu synovi přihodilo, v ty nejhorší následky jsem opravdu nedoufala. Všechny příběhy jsou hodně silné a přinesou vám zamyšlení nejen nad vlastním životem, ale i celým světem.

V tomto románu se mimo jiné dozvíte i spoustu zajímavostí ze života včel, jejich chovu, hlavně však o důležitosti tohoto společenského hmyzu pro veškerý život na této planetě. Tito malí, ale pilní tvorové pracují jako dokonale sehraný tým s vysokou organizovaností, kde jedinec neznamená prakticky nic.




Na závěr mám jedinou výtku, kvůli které nemohu dát stoprocentní hodnocení. Bohužel jsem v knize narazila na celkem dost chyb, které celkový dojem malinko sráží.

Pokud se chcete dozvědět více o včelách, jejich chovu a historii a zároveň vám není lhostejný osud naší planety, nenechte si tento debutový román světového významu ujít.


90 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. O knize se dozvíte zde a zakoupit si ji můžete přímo zde
Continue Reading...

pátek 1. prosince 2017

RECENZE: Strom lží | Frances Hardinge

autor: Frances Hardinge
překlad: Marek Čtrnáct
originální název: The Lie Tree
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 352
oficiální anotace


"Nevinná lež neexistuje"


Moje zhodnocení:


Faith je dívka jako každá jiná. Tedy na první pohled. Vždy shlížela ke svému otci, reverendu Sunderlymu, který byl jeden z nejslavnějších přírodovědců své doby. I Faith měla ke vědě blízko, ale jako dívka nesměla dávat najevo svou chytrost. Nikdy si však nestěžovala, tedy do doby, kdy hrozící skandál nedonutil rodinu opustit rodný Kent a uchýlit se na maličký ostrůvek Vane. Faith zde nikoho nezná, navíc místní obyvatelé nejsou její rodině vůbec nakloněni. Když po pár dnech reverend za podivných okolností zemře, Faith s hrůzou zjišťuje, že nikdo nemá v úmyslu vyšetřit, co se vlastně stalo. Místní označí reverenda za sebevraha a nedovolí mu spočinout v hrobě na svaté půdě. Než koroner vyšetří, co smrt způsobilo a o všem rozhodne soud, musí Faith zjistit pravdu. Naštěstí je v reverendových dokumentech stopa o tajuplné rostlině, která má moc odměňovat lež pravdou. Faith nikdo nebere vážně a tak se pustí do vyšetřování sama. Jedinou možností je právě Strom lží - musí lhát, aby odhalila pravdu. Bohužel se dozví spoustu věcí, které by bylo lepší nevědět...


Strom lží je úžasná kniha, v níž se snoubí mystika, tajemno, fantazie a věda. Kniha je v tomto ohledu naprosto originální a s podobným námětem jsem se dosud nesetkala.

Co se týče začátku, zde jsem bohužel měla menší problém zorientovat se v příběhu. Netušila jsem, v jakém období se zmiňovaný příběh odehrává, často jsem si podle různých indicií tipovala. Následně zmíněný letopočet (1860) mě celkem překvapil, hádala jsem spíše konec devatenáctého nebo spíše začátek dvacátého století.




Pokud se vrátím zpět k začátku knihy, musím přiznat, že mě spíše nudil. Autorka si libovala v popisných scénách, které byly často rozvleklejší, než bych si přála. Dalším problémem bylo to, že jsem se delší dobu nemohla zorientovat v postavách, ani v jejich jménech (kromě hlavní hrdinky). Často mi myšlenky utíkaly jinam a tak bylo těžké se do příběhu zcela ponořit. Na vině byla i má netrpělivost, protože jsem s nadšením očekávala, kdy konečně na scénu vstoupí onen slavný Strom lží, který hraje velmi důležitou roli. První třetina knihy uběhla a konečně jsem se dočkala a Strom lží přichází na scénu.

Strom lží je totiž unikátní rostlina, která ke svému růstu potřebuje naprostou tmu a právě světlo ji může nenávratně poškodit či dokonce zahubit. Potravou tohoto tajemného stromu jsou lži, které mu musíte dodávat, aby vám pak za odměnu poskytl ovoce s hořkou dužinou, po jehož pozření poznáte pravdu, po níž jste původně toužili. Musíte však počítat i s tím, že se často dozvíte věci, které by měly zůstat utajeny. Ač si to mnohdy neuvědomíte, Strom lží vás ovlivňuje víc, než byste si kdy připustili.

"Po zádech jí pochodoval průvod imaginárních mravenců. Ten tvar listů, které se větvily a zužovaly do dvou úzkých špiček, se nedal splést. Viděla jejich podobu pečlivě nakreslenou  otcově deníku. Tohle byl Strom lživosti, jeho největší tajemství, jeho poklad a jeho zkáza. Strom lží. Teď patřil jí, a před Faith se táhla cesta, kterou její otec nikdy nedokončil."

Když se zpětně ohlédnu, každé slovo v knize dávalo smysl, ale to jsem pochopila až později, takže pokud vás začátek spíše nudí, vytrvejte, příběh vás pak odmění zajímavými detaily, které jsou zprvu čtenáři ukryté. Jak je na zadním přebalu knihy uvedeno, že: "V knize není jediné slovo navíc a každá kapitola odhaluje nová překvapení", tak s tím musím jen souhlasit. V knize není žádné slovo navíc, každé má svůj smysl a svou důležitost.




Velmi mě bavila postava Faith, která byla pod vlivem Stromu lží a spolu s ní zažíváte její proměnu, která je patrna po celý děj. Z hodné zakřiknuté Faith mající oči jen pro svého otce a vědu se stává zvědavostí posedlá dívka, která je schopna kvůli pravdě související s očištěním otce lhát a roznášet lži, které mohou velmi ublížit, a jít doslova přes mrtvoly. Faith nevěří nikomu, dokonce ani vlastní rodině, spojence nakonec získá přímo na ostrově Vane, ale tomuto spojenectví bude předcházet nedůvěra pramenící z čiré nenávisti.

Spojení s vědou jsem si maximálně užívala, biologie je můj obor a bylo vtipné sledovat, jak se na vědu pohlíželo v době minulé. Nejvíce mě bavil doktor Jacklers a jeho měření lebek, hlavně však tehdy všeobecně uznávaný názor, že když mají ženy menší lebky než muži, jsou i méně chytré a na vědění absolutně nevhodné. Některé situace mě od srdce rozesmály, nevím, zda to byl autorčin účel, ale já si knihu i v tomto ohledu báječně užila.

"(...) Na tomto ostrově není muž, žena ani dítě, kterého bych už celá léta neznal. Jistě, máme tu svůj díl "zločinných živlů"... ale žádné vrahy. Věřte mi. Poznal bych je podle sklonu čela."

Rozuzlení celého příběhu je zajímavé, netuctové a originální a cesta k němu není jiná. Na prvotinu velmi povedená kniha s neotřelým námětem a dějem. Po této knize budu vyhlížet další autorčin počin a budu doufat, že bude stejně povedený jako právě Strom lží.




Pokud si chcete přečíst originální příběh opředený tajemnem a mystikou s nádechem thrilleru, kterému nechybí pořádná dávka napětí, určitě sáhněte po Stromu lží, který vás i přes rozvláčný začátek může oslovit ba dokonce i nadchnout. 


88 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo v e-shopu Knihy Dobrovský.
Continue Reading...

pondělí 27. listopadu 2017

RECENZE: Žena v Orient Expresu | Lindsay Jane Ashford

autor: Lindsay Jane Ashford
překlad: Naďa Funioková
originální název: The Woman on the Orient Express
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2017
počet stran: 320
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Inspirováno životem Agathy Christie.
Agatha Christie pod falešným jménem nastupuje do Orient Expresu, aby zapomněla na nevydařené manželství, které po mužově nevěře skončilo rozvodem. Potkává se zde s dalšími dvěma ženami, které mají také svá tajemství a důvody, proč odjet daleko na východ. Katharině skončilo manželství po půl roce velmi tragicky a i když se jedná o velmi přitažlivou ženu, za níž se otáčejí všichni muži, své ženství si naplno vychutnat nemůže. Trojlístek doplňuje čerstvě provdaná Nancy, která však pod srdcem nosí dítě jiného muže a doufá, že se s ním brzy shledá. Osud si s těmito ženami nepěkně pohrál, každá má tajemnou minulost, ale okolnosti je dávají všechny dohromady, jejich životní příběhy se protnou a nečekaně rozvinou. Po malých krůčcích začnou sdílet svou bolest a utvářet přátelství s puncem sdíleného tajemství.


Prvně musím říct, že mě zaujal především název. Hned jsem si jej spojila s Vraždou v Orient Expresu, sympatickým belgickým detektivem Herculem Poirotem a Agathou Christie. Vše hezky doplňuje nádherná obálka, která na vás dýchá atmosférou dvacátých let minulého století.

Knížka je psána z pohledu tří žen, z nichž si každá nese své břímě z minulosti a cestou na Blízký východ se mu snaží uniknout. Pomalu s nimi rozplétáme jejich menší či větší tajemství, které odhalují a dávkují čtenáři postupně.

Začátek byl pro mne trochu obtížný na začtení se, ale ne tím, že by se kniha špatně četla nebo autorčiným stylem psaní, spíše tím, že jsem Orient Expres měla výhradně spojený s Herculem Poirotem a stále čekala, že se stane jakási vražda a hned na to se Poirot objeví a pustí se do svého typického vyšetřování. Tohle v knize opravdu nehledejte, ač se o něm postava Agathy Christie častokrát zmíní. Když jsem si konečně přiznala fakt, že se jedná o "pouhý" román pro ženy, hned se mi příběh snáze četl a dokonce jsem si jej užila na maximum.




Při čtení této knihy na vás dýchne atmosféra dvacátých let minulého století, živě si představíte Orient Expres a nejednou se zamyslíte nad tím, jaké by to bylo v něm cestovat. Více jak polovina knihy se odehrává "na cestě", ale nemusíte se bát, že byste se začali nudit. Vlak totiž zastavuje v historicky zajímavých městech, prohlédnete si tak očima hrdinek Benátky, Istanbul, a poté s nimi přestoupíte na Taurus Expres do Damašku a odtud se vydáte autokarem do cílové stanice - Bagdádu. Místy tak kniha působí spíše jako cestopis, který se vám snaží ukázat turisticky atraktivní místa a přiblížit vám životy v něm. Zajímavý byl i popis samotného Blízkého východu, kdy vám autorka přiblížila místní zvyky, a to především z doby, kdy ještě nebyl zničen válkou, jak je tomu dnes. Spolu s hlavními hrdinkami se dostanete i na vykopávky v Mezopotámii, kde Katharine pracuje, a zjistíte, že práce na vykopávkách nebyla nic snadného.

Příběh je opravdu hodně zamotaný a propletený, ale rozplétání bylo velmi nenásilné, zprostředkované samotnou Agathou, která si na pomoc přizvala své malé šedé buňky. V knize nechybí ani milostné vzplanutí mezi mladším mužem a starší ženou, šokující odhalení a dokonce ani smrt. Příběh je plný emocí a nenechá žádného čtenáře chladným. Konec byl místy napínavý, ale především hodně emotivní, kdy mi ukápla nejedna slza. Knížku jsem však zavřela s hezkým pocitem, že vše dopadlo přesně tak, jak mělo.




Těšila jsem se na samotný doslov, ve kterém jsem předpokládala, že bude odhaleno, nakolik se jedná o skutečnost či pouhou fikci. Agathin život mne natolik zaujal, že si plánuju v nejbližší době přečíst její skutečný životopis, ze kterého autorka získala spoustu informací. Autorka čerpala však i ze samotných detektivních románů Agathy Christie - Vražda v Mezopotámii, Sešli se v Bagdádu, Záhada Modrého vlaku a pochopitelně i Vražda v Orient Expresu posloužily jako vynikající zdroje při tvorbě postav a prostředí. Rovněž jí posloužily knihy, které Agatha Christie sepsala pod pseudonymem Mary Westmacottová, neboť jí pomohly intimně nahlédnout do jejího soukromého života, protože je začala psát po rozchodu s manželem a autorčin příběh se odehrává právě v této době.

Pokud máte rádi Agathu Christie a její detektivní romány, tato kniha vám může přiblížit pouze část jejího života. Přesto na vás dýchne atmosféra oné doby a budete mít pocit, že jste se ocitli na cestě spolu s Agathou, Katharine i Nancy. Nejedno odhalení vás přiměje se na něm více zamyslet, některé vás pouze jen dojme či rozesmutní. Ale takový je bohužel život.

Fakt, že se jedná částečně o fikci a v knize též vystupují i fiktivní postavy, může některého čtenáře odradit. Pokud očekáváte román s detektivní zápletkou, tato kniha nebude pro vás správnou volbou. V tom případě sáhněte po detektivních románech, které napsala samotná Agatha Christie.


90 %


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Lucii Horské a nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pátek 24. listopadu 2017

MINIRECENZE: Dům na samotě | Řezník

Hezké odpoledne milí čtenáři.


Opět vás vítám u nepravidelné dávky minirecenzí, tentokrát budou jenom dvě. Chtěla jsem pro vás připravit tři, ale nakonec jsem se rozhodla vydat článek dříve, protože mi brzdí vydání říjnové rekapitulace, neboť se v rekapitulaci krátce zmiňuji o přečtených knížkách v říjnu a jednou z nich je právě Dům na samotě. Nechtěla jsem tak vydávat článek o shrnutí dříve jak samotnou minirecenzi.

Tentokrát jsem sáhla po dvou výborných knihách a i když jsem je měla vypůjčené z knihovny, určitě se v budoucnu po nich podívám, aby si je mohla dát na čestné místo do vlastní knihovny :-)



Dům na samotě│Michaela Klevisová


Stručný obsah:
Výtvarnice Nela zůstává ve starém mlýně sama poté, co se rozejde s přítelem. Ve stejnou dobu v lese poblíž mlýna je nalezeno tělo mladé dívky. Způsob, jakým byla dívka zavražděna, až nápadně připomíná práci Kadeřníka, sériového vraha, který řádí v Praze. 
Při vyšetřování vraždy vyjde najevo, že oběť byla nedávno spatřena s bývalým Neliným přítelem. Dosud poklidnou vesnici začíná obcházet strach, neboť místní se obávají, že vražda je dílem onoho sériového vraha, který se sem z Prahy přesunul. 
Nelu začíná děsit noční návštěvník, který se ochomýtá kolem mlýnu a zdá se jako by tu něco hledal. 
Vodítkem k případu jsou nejspíš místní obyvatelé, kteří mají mezi sebou mnohdy složitě propletené vztahy a téměř každý skrývá nějaké tajemství.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Impulsem k půjčení této knihy byla hlavně autorčina novinka Zmizela v mlze, která se nedávno objevila na pultech knihkupectví. Dosud jsem četla pouze Kroky vraha a Zlodějku příběhu a jelikož se jedná o sérii, ráda čtu tyto knihy postupně. Dům na samotě je tedy mou třetí knihou od autorky Michaely Klevisové.

Stručné zhodnocení:
Po dočtení knihy musím říct, že jsem vysloveně nadšená. Dům na samotě je skvělý detektivní příběh odehrávající se v českém prostředí, konkrétně ve středočeské vesnici s názvem Smrčina, s českými obyvateli, kteří oplývají svou typickou náturou a složitě propletenými vztahy a dávnými tajemstvími, která by měla zůstat pohřbena. Při čtení této knihy se ocitáte přímo mezi místními obyvateli a  máte pocit, jako byste s nimi žili celý život. Postavy jsou vykresleny opravdu bravurně a i když jich v knize nevystupuje málo, neztrácíte se v nich, protože každá z nich je originální a nezaměnitelná. Po celou dobu na vás dýchá atmosféra malé vesničky, která by jako z oka vypadla mnohým vesničkám, s nimiž jste se už jistě někde setkali. Starý mlýn skrývající dávné tajemství působí tajuplně a přiznám se, že první kapitola ve mně vzbuzovala i strach. V typicky české vesnici nechybí ani místní hospoda "U Lenina", kde se probírají místní drby a člověk se zde o místních obyvatelích lecco dozví. Čtení této knihy a rozmotávání vztahů mě nesmírně bavilo a přiznám se, že vraha jsem neuhodla až do poslední chvíle. Rozuzlení bylo překvapivé a i když spoustu práce odvedli místní lidé, svůj podíl na vyřešení případu měl i kapitán Josef Bergman, který čtenářům poodhalil trochu svoje soukromí. S knihou i autorkou jsem velmi spokojena a moc se těším na další případ Josefa Bergmana.

Anotace:

Výtvarnice Nela po rozchodu s přítelem zůstala sama ve starém mlýně, který původně s partnerem chtěli zrekonstruovat. V téže době bylo v nedalekém lese nalezeno tělo mladé dívky, ucházející se o práci v místních dostihových stájích. Při vyšetřování vyjde najevo, že oběť byla naposledy spatřena s bývalým Neliným přítelem. Dvě podobně provedené vraždy se nedávno staly v Praze, a tak není divu, že dosud poklidnou středočeskou vesnicí začne obcházet strach. Přesunul se sem z hlavního města sériový vrah? A kdo v noci chodí okolo mlýna, jako by tu něco hledal? Nyní je na inspektoru Bergmanovi, aby určil, zda se vodítko k případu neskrývá ve složitě propletených vztazích obyvatel obce, kde má téměř každý nějaké tajemství....


autor: Michaela Klevisová
nakladatelství: Motto
rok vydání: 2011
počet stran: 296


100 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽


Řezník│Jennifer Hillier


Stručný obsah:
Nejproslulejší sériový vrah, tzv. Řezník z Beacon Hill byl před třiceti lety zastřelen policejním náčelníkem Edwardem Shankem a obyvatelé si oddechli. Nyní je Edwardovi osmdesát let, pár let už je v penzi a jelikož už mu zdraví neslouží jako dříve, rozhodne se nechat dům svému vnukovi Mattovi, nadanému kuchaři, a odstěhuje se do domova důchodců.
Během rekonstrukce Matt objeví hrůzný nález a bude se muset rozhodnout, zda bude ignorovat děsivé tajemství, půjde na policii nebo vezme věci do vlastních rukou. Jeho přítelkyně Sam věří, že její matka byla zavražděna Řezníkem, třebaže k její smrti došlo dva roky poté, co Edward Shank vraha zastřelil. Sam její pátrání přivádí stále blíže k pravdě a také rovnou k Mattovu hroznému tajemství.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Přiznám se, že kniha mě zaujala hlavně svým celkem vysokým hodnocením, a to i přesto, že vrah je od prvních stránek znám. Tyto druhy thrillerů po pravdě moc nevyhledávám, já mám totiž ráda překvapení a odhalení vraha až ke konci knihy.

Stručné zhodnocení:
I přesto, že karty jsou čtenáři odkryty již po pár stránkách a dozvídá se, kdo je ve skutečnosti Řezník z Beacon Hill, nemění nic na tom, že se jedná o kvalitní a napínavou četbu v rámci žánru. Vrah je vykreslen jako odporná postava, mnohdy se vám z jeho skutků bude dělat zle, ale to ke knize patří. Takže pokud vám vadí brutální vraždy, knihu si radši odpusťte. Vedlejší postavy jsou vykresleny velmi dobře, v knize "nepotkáte" žádnou plochou postavu. Knížku jsem přečetla za rekordně krátkou dobu, autorka píše velmi čtivě. Těšit se můžete i na překvapivé zvraty, které zamávají s dějem a i když si autorka neodpustila romantickou linku, nepůsobí rušivě i přesto, že čtenář hned uhodne, jaký ji čeká konec. Střídání vypravěčů děj oživuje a máte možnost si udělat obrázek z vícero pohledů. Autorce se povedlo stvořit opravdu zvráceného psychopata, který jedná bez skrupulí a určitě byste si nepřáli se s ním jakkoli střetnout, nedejbože jako jeho oběť. Své oběti dlouze mučí a schovává si bizarní suvenýry. Závěr sice spěje k jedinému možnému konci, ale já byla spokojená. Doporučuji.

Anotace:

Americké město Seattle děsila série vražd, která skončila až v okamžiku, kdy policejní náčelník Edward Shank v roce 1985 konečně dopadl a zastřelil smutně proslulého Řezníka z Beacon Hill. Nyní, přibližně o třicet let později, dává Shank (který mezitím ovdověl a odešel do výslužby) svůj viktoriánský dům vnuku Mattovi, jehož kdysi pomáhal vychovávat. Matt, jenž je mladý a nadějný kuchař a restauratér, naráží během renovace domu, jenž zná z dětství, na bednu, kterou nikdy předtím neviděl. Poté, co odstraní zámek a podívá se dovnitř, ho čeká děsivý objev a on se musí rozhodnout, zda ponechá to, co nyní ví, pohřbeno v minulosti, půjde na policii nebo vezme vše do vlastních rukou. Mattova přítelkyně Sam měla vždy podezření, že i její matku zavraždil Řezník z Bacon Hill – jenže dva roky poté, co byl údajně zastřelen. A spolu s tím, jak hledá pravdu a snaží se sledovat stopy dávných událostí, směřuje nyní neomylně vstříc Mattovu temnému tajemství.

autor: Jennifer Hillier
překlad: Lumír Mikulka
originální název: The Butcher
nakladatelství: Baronet
rok vydání: 2016
počet stran: 352


100 %



Četli jste některou z výše zmíněných knih?
Pokud ano, líbila se vám?
Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

pondělí 20. listopadu 2017

RECENZE: DNA | Yrsa Sigurðardóttir

autor: Yrsa Sigurðardóttir
překlad z angličtiny: Milan Lžička
originální název: DNA
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2017
počet stran: 408
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Ve vlastním domě je velice trýznivým způsobem zavražděna mladá žena. Jediným svědkem je její sedmiletá dcerka Margréte. Dívenky se ujme psycholožka Freyja, která pracuje pro Dětský dům, jejímž úkolem je vyslechnout ji a zjistit, co si z oné noci pamatuje. O pár dnů později je nalezena další žena, která byla taktéž brutálně zavražděna a na první pohled je jasné, že ji má na svědomí tentýž pachatel. Policista Huldar, který je pověřen vyšetřováním, je donucen pracovat bok po boku s Freyjou, s níž se před pár dny seznámil v jednom baru, načež se s ní vyspal vydávaje se za tesaře z venkova. Jejich práci to sice komplikuje, ale musí spojit své síly a dopadnou vraha stůj co stůj. Ve stejné době jistý radioamatér zachytává podivné vzkazy, které ho s oběma vraždami spojují a hnán vlastní zvědavostí se pouští do vyšetřování na vlastní pěst.


Yrsa Sigurðardóttir je nejlépe prodávanou a celosvětově uznávanou islandskou autorkou detektivních příběhů. A právem. Původně vystudovaná stavební inženýrka začala ve svém volném čase psát příběhy pro děti. V roce 2005 však debutovala detektivkou Poslední rituál, první z řady šesti případů s právničkou Tórou. Vydala i další samostatné thrillery, které byly přeloženy do více než 30 jazyků a za něž získala mnohá ocenění. Jedním z nich je duchařský thriller Pamatuji si vás všechny, který byl v roce 2015 přeložen do češtiny pod záštitou nakladatelství Metafora, které ostatně vydává všechny autorčiny tituly. Kriminální thriller DNA je prvním dílem z plánované trilogie. Brzy se můžete těšit i na další díly série s názvem Černá díra a Katarze, které jsou naplánovány na příští rok.




Na knihu DNA jsem se moc těšila, od autorky jsem zatím četla pouze Pamatuji si vás všechny, i přesto, že mám doma pár dílů s právničkou Tórou. Na autorku jsem slyšela jen samé chvály, což ostatně mohu potvrdit, protože kniha Pamatuji si vás všechny mě dostala. A po dočtení knihy DNA můžu říct, že i tato je velmi povedeným krimi thrillerem, který by neměl uniknout vaší pozornosti.

Nejprve musím pochválit velice povedenou obálku, která pro mne byla jakýmsi magnetem, protože jsem nevěděla, co si pod stříbrnou páskou potřísněnou krví úplně představit. Souvisí s celým příběhem? No aby ne! Teď si představím jen zvuk, jak ji někdo odmotává a postaví se mi chlupy na těle. A navíc ten název! DNA je zkratka deoxyribonukleové kyseliny, nositelky genetické informace, která naznačuje, že v knize půjde o jisté pokrevní pouto? Pro mě byla tedy lákadlem jak obálka, tak i název knihy.

Kniha začíná prologem, který je jakýmsi úvodem, jenž nám nastíní situaci, která bude nejspíš souviset s celým příběhem. Prolog byl skvělý a já se nemohla dočkat, až budu spolu s hlavními postavami rozplétat celý příběh.




Jak už název série (Freyja & Huldar) napovídá, hlavními postavami jsou psycholožka Freyja, která pracuje pro Dětský dům a na starosti má právě svědkyni prvního zločinu, kterou je sedmiletá dívenka Margrét, dcera oběti. Freyja je obyčejná svobodná žena, která bydlí v bratrově domě a stará se mu o psa, s nímž moc nevychází. Tedy s tím psem. Její bratr skončil ve vězení a jí nezbývá nic jiného, než se mu o jeho psa postarat. Druhou hlavní postavou je policista Huldar, který vede vyšetřování. Přiznám se, že Huldar, který neustále žvýkal nikotinovou žvýkačku, mi byl více sympatický, nejspíš pro jeho nesmělost v přítomnosti žen a občasnou zmatenost ve svém počínání. Freyja a Huldar se poznali krátce před vyšetřováním a skončili spolu v posteli. Huldar nejen, že Freyje lhal, že je tesař bydlící ve vesnici, ale ještě před rozedněním zmizel jako pára nad hrncem. Takže si dokážete představit jejich setkání při vyšetřování vražd. Huldar se za to, co provedl stydí a Freyja ho nemůže ani cítit. O komplikace při vyšetřování nebude nouze. Jsem velmi zvědavá, jak se jejich vztah bude nadále vyvíjet v dalších dvou pokračováních.

Důležitou vedlejší postavou je i Karl, radioamatér, který jednoho dne zcela náhodně vyslechne podivné vysílání, kterému zprvu nebude rozumět. Podle jeho rodného čísla, které mu stanice sdělí, se dovtípí, že zašifrovaná zpráva je určená pro něj a pustí se do pátrání na vlastní pěst. Jaké bude jeho překvapení, když zjistí, že další rodné číslo, které vyslechl, patří zavražděné matce tří dětí? Celou dobu jsem přemýšlela, jakou úlohu má vlastně jeho postava, pořád mi to nedávalo smysl, nakonec vás však jeho role dost překvapí. Jeho dějovou linku jsem doslova hltala, i když počáteční popis amatérského radiovysílání, k čemu slouží a na jakém principu funguje, mě moc nebavilo. Ale chápu, že se autorka snažila čtenáře do tohoto zajímavého koníčku zasvětit a trochu mu jej přiblížit.




Musím pochválit autorku za velice originální metody vraždění, kterými vrah usmrcuje své oběti. Naskakovala mi u nich husí kůže a od teď se budu na vysavač i jiné elektrospotřebiče dívat s mnohem větším respektem. Pokud vám tedy popisy brutálních vražd nedělají dobře, radši se této knize vyhněte. Já jsem si však čtení užívala, i když u popisů pitvy první z obětí mi opravdu dobře nebylo. Často jsem si představovala, co musela oběť prožívat a tohle bych opravdu nepřála nikomu.

I přesto, že tempo vypravování je spíše pomalejší, neboť autorka často odbíhá do minulosti postav, aby jejich motivy jednání a chování co nejvíce čtenáři přiblížila, vůbec ničemu to nevadilo a já si děj maximálně užívala. Zápletka je velmi promyšlená a i když jsem kolikrát přemýšlela, jak s vrahovým motivem souvisí prolog, vydedukovala jsem si jeden tip na vraha, ale nemohla jsem se více mýlit. Bravo. Při konečném rozplétání jsem zírala s otevřenou pusou, protože toto jsem opravdu nečekala za nic na světě. Upřímně mi z toho ani nebylo moc dobře.

Knihu jsem přečetla jedním dechem i přes vyšší počet stran a velmi si ji užila. Už se nemůžu dočkat dalších dvou pokračování!

DNA je doslova povinností pro čtenáře, kteří tuto autorku doslova milují a i když se tentokrát v knize neobjeví žádní duchové, díky originální zápletce a zajímavým postavám si knihu i přesto užijete. Vřele doporučuji.


95 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás knížka zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

neděle 19. listopadu 2017

RECENZE: OpRAWme se | Stanislav Skřička

autor: Stanislav Skřička
nakladatelství: Stanislav Skřička
rok vydání: 2017
počet stran: 379


Anotace:


Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu.

Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Biochemické vzorce jsou tu přetlumočeny do lidového podání. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď.

V knize se odhalí se spousta mýtů „zdravé stravy“, například:

Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce…

Dozvíme se také, jak vytěžit maximum živin z ořechů, jak získat léčivou vodu ze studánky i doma v kuchyni, anebo proč nemáme chuť na maso z dravců či na vařený meloun.

Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina.

Kniha není určena jen nemocným lidem, ale jsou zde i kapitoly pro upevnění zdraví, vitality a výkonů – od miminek přes vrcholové sportovce až po seniory.

Pro snadné pochopení zdravé výživy je zde několik vzorových týdenních jídelníčků pro všechny cílové skupiny. První jídelníček má podtitul „Dejte mi pokoj s nějakou dietou!“ a poslední je „Jídelníček na hubnutí s plným břichem“.

Co se v knize nedozvíme je, proč se nejmenuje stejně jako pracovní název scénáře, podle kterého byla napsaná: „Zastřelil jsem svého výživového poradce, milé dámy“. Jeho český pracovní název je mírumilovnější, půjčili jsme si jej od Karla Čapka: „Jak si pejsek s kočičkou dělali dort“.

Dalo by se říci, že kniha je návod, jak se skutečně můžeme „opravit“ a dožít sta let v plné síle, zdraví a vitalitě. A to vše na bázi pravdy a produktů zakoupených „zdarma“ v supermarketu Příroda…

Českou verzi knihy uzavírá kopa (60!) skutečných příběhů lidí (mých „klientů“) z Čech, Moravy a ze Slovenska.


Moje zhodnocení:


Když mi Tým Megaknihy.cz nabídl tuto knihu ke zrecenzování, chvíli jsem váhala. O RAW stravě už jsem cosi slyšela, ale neuměla jsem si pod těmito třemi písmeny představit nic konkrétního. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit prostřednictvím této knížky, kterou napsal a vydal český autor Stanislav Skřička, o kterém jsem slyšela prvně.

Za nějaký čas knížka skutečně dorazila a já byla překvapená, jak je silná. Čekala jsem nějakou útlejší knížku, ale po zběžném prolistování jsem si řekla, že nám autor tuto problematiku podá obšírněji, což znamená také srozumitelněji. Co mě však po prvním prolistování zarazilo, byly barevné ilustrace, protože můj první dojem byl, že v ruce držím nějakou učebnici pro prvňáčky, což mi pro začátek moc důvěry nedodalo. Bohužel i po otevření a začtení se, jsem občas měla pocit, že pan autor hovoří spíše k dětem než k dospělým svéprávným osobám. Důvěryhodně nepůsobí ani to, že knížka byla vydána samonákladem a vydal si ji sám autor pod nakladatelstvím Stanislav Skřička.




Úvodem bych ráda ještě zmínila, že jsem nikdy nebyla na žádné diety, nikdy jsem nechtěla být ani vegetariánem, natož veganem (byť proti těmto lidem nic nemám) a dám si vždy to, na co mám zrovna chuť. Je sice pravda, že asi tak před deseti lety jsem omezila bílý cukr, přestala jsem sladit čaj i kávu a začala pít více čistou vodu z obyčejného vodovodu, což dodržuji dodnes. Ale to je tak asi vše.


Úvodem nás autor seznamuje s okolnostmi vzniku této knihy, která byla vytvořena na základě scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a amerických univerzit v čele s indiánským lékařem Salomonem, který autora zasvětil do tajů enzymatické čerstvé stravy bez toxinů, již sám autor na sobě vyzkoušel a už u ní zůstal. Určitě nemusím dodávat, že na něj měla velmi pozitivní vliv, změnilo se mu nejen myšlení, ale i celé fungování organismu.




Autor velice laicky popisuje, jak funguje naše trávicí soustava, co se děje s vápníkem či vodou v těle, jak fungují enzymy, co je spouští a podobně. Autor hlásá, že živá strava (syrová) je jediná správná a že neživou stravou (vařenou) vlastně zabíjíme život.

"Abychom úspěšně spustili enzymové trávení, platí, že se různé druhy zeleniny mezi sebou nesmí míchat."

Autor doporučuje, co do jídelníčku zařadit a naopak i čemu se vyvarovat. Zde mě překvapilo, že je nutné vyřadit z našeho jídelníčku veškeré luštěniny, které jsem vždy považovala za zdravé ba dokonce i nezbytné. Vyvarovat se taktéž musíme obilovinám, neboť ty novodobé obsahují velké množství škodlivého lepku, jenž zalepuje střevní klky, které pak nemohou dostatečně vstřebávat živiny.

S nesprávnou životosprávou souvisí i častý výskyt civilizačních onemocnění, proto je důležité začít se správnou stravou ne od raného dětství, ale ještě dříve - u maminky. Autor uvádí, že: "Půl roku na živé enzymatické stravě s jedním vařeným jídlem denně - bez lepku, mléka a umělých tuků, by mělo stačit na vyléčení běžné neplodnosti."

Svůj život bychom měli změnit úplně od základů, autor se věnuje i otázkám zdravého bydlení, jak si vybudovat opravdový zdravý dům, zdravý spánek, důležitost pohybových aktivit či například hudby.

Poté přichází část s názvem "Oprawme se", která se převážně věnuje léčbě různých onemocnění, jako jsou například poruchy štítné žlázy, AAA (alergie, astma, atopický ekzém), Crohnova choroba, celiakie, osteoporóza, onkologická onemocnění, RS (roztroušená skleróza), autismus, epilepsie, ale i obyčejné jarní únavě či syndromu vyhoření.




Autor hlásá, že k dokonalé výživě si stačí udržet skladbu stravy na třech základních pilířích: ovoce (energie), zelenina (výživa tkání), ořechy a semínka (výživa nervového systému a mozku). Do čtveřice nesmí chybět voda, nejlépe osmotická.

Další část knihy se velice obšírně věnuje potravinám, které je vhodné do našeho jídelníčku zařadit. Jsou to například: jablka, quinoa, len, mandle, česnek, hrušky, meloun atd. atd. Samozřejmě nechybí popis, k čemu jsou vlastně tyto potraviny vhodné a jak se v našem těle chovají, co zlepšují apod.

Největšími jedy, které v lidském organismu napáchají mnoho škod, jsou mouka, sůl, cukr, mléko a rýže. Absolutně nevhodné jsou rovněž i živočišné výrobky. Velice nebezpečná je například i taková mikrovlnná trouba, kterou dnes najdete snad v každé domácnosti. A to je jen malý výčet škodlivých věcí, mezi kterými se každodenně pohybujeme či je dokonce i jíme.




Na závěr nesmí chybět ani prostor pro vlastní poznámky, jídelníček, návody, jak začít a samozřejmě reference a zkušenosti autorových klientů a pacientů, kde se setkáte i s tím, jak enzymatická strava vyléčila onkologicky nemocného pacienta, ale dokonce i vozíčkáře se svalovou dystrofií, což je opravdový zázrak. K tomu bych dodala jen tato slova: Věř a víra tvá tě uzdraví.

✽ 

Jedná se vskutku o zajímavou publikaci, která se enzymatické stravě věnuje dopodrobna, je podána velice laickým způsobem, takže i zdánlivě nepochopitelné biochemické procesy, které ve vašem těle probíhají, pochopíte až s nevídanou lehkostí.

Musím však bohužel říct, že jsou to jenom slova. Ani jeden autorův zmiňovaný fakt (a že jich je) není podložen žádnými vědeckými studiemi či alespoň odkazy na literární prameny, z nichž autor čerpal. Pokud autor uvádí, jak již jsem výše citovala, že "půl roku na enzymatické stravě (...) vyléčí neplodnost" a neuvede žádnou konkrétní studii, působí to velmi nevěrohodně až úsměvně.

Knihu jsem si musela dávkovat postupně, často mě totiž některá autorova tvrzení přímo rozčílila a nemohla jsem pokračovat v četbě. I bez toho je v knize opravdu hodně informací, které musíte vstřebávat po malých dávkách. Jedním dechem se číst nedá, i když nám ilustrace velice zpříjemňují čtení.




Zastávám názor, že člověk je odjakživa všežravec a živočišná bílkovina by v našem jídelníčku chybět neměla. Ani po přečtení této publikace si maso odpírat nehodlám. Netvrdím však, že na této knize není ani zrnko pravdy. Ovoce i zelenina jsou pro náš organismus také důležité a zařadit je ve větším množství určitě ničemu neuškodí.

Z knihy mám velmi podobný dojem jako z "úžasných" produktů, které si můžete zakoupit přes různý teleshoping či tzv. zájezdy s předváděním zboží. Mne autor svými slovy bohužel nepřesvědčil. Neumím si představit, že žiji jen z ovoce, zeleniny, semínek a vody. Až jsem z toho dostala hlad.

Pokud však chcete zkusit něco nového, poznat enzymatickou stravu až do její hloubky, žít jinak (a možná i lépe), je kniha Stanislava Skřičky OpRAWme se určena právě vám.


45 %


Za poskytnutí recenzního výtisku, jakož i rozšíření obzorů děkuji Týmu Megaknihy.cz. Knihu si můžete zakoupit přímo na jejich stránkách (odkaz zde).
Continue Reading...

úterý 14. listopadu 2017

RECENZE: Ta přede mnou | J. P. Delaney

autor: J. P. Delaney (p)
překlad: Milena Pellarová
originální název: The Girl Before
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 344
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Představte si, že vám je k pronájmu nabídnut úžasný a moderní dům, jenž je postaven v minimalistickém stylu, za směšný nájem. Má to však jeden háček, musíte žít podle jeho pravidel.
Emma se snaží zapomenout na traumatický zážitek, kdy byla ve svém bytě přepadena a spolu se svým snoubencem Simonem hledá vhodné místo, kde by se znovu cítila v bezpečí. Žádný ji z různých důvodů nevyhovuje, dokud nenarazí na dům ve Folgrate Street č. 1. Dům je vskutku architektonické dílo - minimalistický design ze světlého kamene a skla se vzdušnými, otevřenými prostory. Architekt, který tento dům stvořil, je však tajnůstkář a má pro své nájemníky řadu nařízení a omezení. Hlavním účelem domu je vás změnit, což se mu také nakonec povede.
Jane prožila osobní tragédii a rovněž i ona hledá nový začátek. Dům na Folgrate Street č. 1 ji uchvátí na první pohled, stejně tak jeho odměřený, ale velmi přitažlivý stvořitel. Krátce po nastěhování se Jane dozví o dívce, která tu žila před ní a touha zjistit, co se jí stalo, ji doslova posedne.


Jako obvykle jsem si před samotným přečtením nečetla anotaci, abych si zbytečně neodhalila děj. Až teď při samotném psaní recenze jsem si ji přečetla a myslím, že jsem udělala dobře. Opět jsem se totiž setkala s tím, že anotace prozrazuje více, než bychom si přáli. Celá kniha tak pro mě byla překvapením od prvních stránek až po poslední.




Po prvotním zorientování se v postavách a zjištění, kdo je vlastně kdo, jsem se snažila ponořit do příběhu, resp. dvou příběhů - z pohledu Emmy a z pohledu Jane. Ač se to ze začátku nezdá, postupem času čtenář zjišťuje, že mají velmi hodně společného. Nejen, že obě zažily jistý druh tragédie, ale rovněž vyjde najevo, že si byly velmi podobné, co se týče fyzického vzhledu. Ze začátku mě mátly kapitoly z pohledu Emmy, které byly bez uvozovacích vět u přímé řeči. Na rozdílný styl u Emmy a Jane jsem si však rychle zvykla a nenechala se tím rušit. Později samozřejmě čtenáři z kontextu dojde, jaký k tomu měl autor důvod. 

Čtení ubíhá velmi rychle, a to hlavně proto, že kapitoly jsou krátké, často jsem měla dojem, že i stručné. Děj je ozvláštněn dotazníkem, který hovoří k samotnému čtenáři. Kolikrát jsem nad odpovědí přemýšlela hodně dlouho. Neumím si představit, že bych se tak musela rozhodovat ve skutečném životě. 

Líbilo se mi, že autor skvěle manipuluje se čtenářem, podstrkuje mu různé kousky skládačky a nechá zcela na něm, aby si vyvodil závěr sám. Konec je opravdu hodně překvapivý a i když některé věci začne tušit čtenář před koncem sám, finální odhalení bude pro mnohé šokem. Já to však přijala nějak chladně. Nejspíš proto, že samotný děj graduje již o pár stran dříve a ono závěrečné "odhalení" vyšumí tak nějak do ztracena.




Další výtku mám k poněkud nereálnému námětu. Nějak si neumím představit člověka, který by, ač za nízký nájem, chtěl bydlet sice v luxusním domě, ale s tolika pravidly, nařízeními a omezeními, pod neustálým drobnohledem a dokonce s tím, že musíte dům párkrát do roka otevřít veřejnosti. Nesmíte si přinést vlastní knihy, ozdobné polštáře, dokonce ani fotografie. Nevím, kdo by chtěl dobrovolně žít jako pokusný králík a sloužit vyšším cílům jednomu perfekcionistickému architektovi. A to je prosím jen malý výčet restrikcí, kterým se musíte přizpůsobit. 

Bohužel knize nemohu dát z výše uvedených důvodů stoprocentní hodnocení. Po nadšených komentářích jsem čekala více, přesto se jedná o nadprůměrný psychothriller. Myslím si, že zaujme především ty čtenáře, kteří nemají s tímto žánrem až takové zkušenosti či jsou v tomto žánru nováčky. 

Nakonec bych chtěla pochválit povedenou obálku, která se samotným příběhem koresponduje a skvěle jej doplňuje, protože schody bez zábradlí mají ve knize svoje místo. Co se týče nálepky Edice světový bestseller, ty už celkem nevnímám, i když si myslím, že podvědomě na mě jistý vliv mají, který si však nepřipouštím. 

Ta přede mnou je originálním psychothrillerem a pokud mu odpustíte trochu neuvěřitelný námět, jistě si jej vychutnáte mnohem více. 


85 %


Děkuji týmu Megaknihy
za zaslání této knihy.
Čtení jsem si užila,
s recenzí se snažila,
snad budete spokojeni
a na další spolupráci připraveni ;-)




Continue Reading...