neděle 9. dubna 2017

RECENZE: Kam se poděla Elizabeth | Emma Healey

Share it Please
autor: Emma Healeypřeklad: Šárka Kadlecová
originální název: Elizabeth is missing
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2016
počet stran: 296


Anotace:


Román Kam se poděla Elizabeth je opředen záhadou, kterou čtenáři zprostředkovává sama hlavní postava Maud. Ta je neuvěřitelně zapomnětlivou vypravěčkou. Pravda, čtenáři to příliš neulehčuje, ale co naplat, stejně si drahou Maud rychle oblíbí.
Maud je stará, zapomnětlivá, a když si vezme do hlavy, že se ztratila její kamarádka Elizabeth, nikdo ji nebere vážně. Ale jak má o tom přesvědčit ostatní, když si sama není jistá, kdy Elizabeth viděla naposledy? A tak jí nezbývá, než se do pátrání pustit sama, vyzbrojená lístečky s poznámkami, svou papírovou pamětí. Zároveň se jí však neustále vrací vzpomínky na její sestru Sukey, která se před více než padesáti lety, záhy po válce ztratila neznámo kam a její zmizení se nikdy neobjasnilo. V Maudině mysli se příběh Sukey tomu Elizabethině nebezpečně přibližuje a Maud se čím dál víc ztrácí ve svých představách. Vědomí přítomnosti jí uniká a živé vzpomínky na tragédii, starou již více než padesát let, se jí vrací s nebývalou intenzitou. Podaří se Maud Elizabeth najít?

Román snoubí sofistikovanou, místy až mysteriózní psychologii s laskavým humorem a citlivě reflektuje témata stárnutí, ztráty paměti a vlastní identity. Téma stařecké demence objevuje autorka ve svém debutovém románu s ohromující autenticitou a byla za to oceněna porotou prestižní Betty Trask Award. Román získal také ocenění Costa Book Award 2014 v kategorii debutový román i mnohé jiné nominace.



Vlastní názor:


Celou knihou nás provází Maud, která je stará a zapomnětlivá. Trpí totiž stařeckou demencí. Po kapsách má plno poznámek, které jí ulehčují život. Pokud si ovšem na ně vzpomene. Když zjistí, že se ztratila její kamarádka Elizabeth, neváhá a začíná ji hledat. Hledání je náročné, protože když už najde nějakou stopu, vzápětí vše zapomíná. Při pátrání po Elizabeth vzpomíná na svou starší sestru Susan, které nikdo neřekl jinak než Sukey. Sukey se ztratila krátce po válce a už se nikdy neobjevila. Přítomnost se prolíná s minulostí a sama Maud už vlastně neví, kde je pravda. Najde nakonec svou kamarádku Elizabeth?





Ze začátku pro mě bylo obtížné se začíst, vypravování bylo zmatené jako sama vypravěčka. Postupem času jsem si na její vypravování zvykla, trvalo to pár kapitol. Takže doporučuji vydržet a nevzdávat to hned po pár stranách. Příběhu velice pomohlo hlavně to, že je vypravován v první osobě, tudíž se čtenář do hlavní hrdinky snadno vcítí a prožívá její příběh zároveň s ní. Velmi se mi líbily pohledy zpět do minulosti, kde poznáváme Maud jako dospívající slečnu, která velice obdivuje svou starší sestru Sukey. Jednoho dne však Sukey zmizí, otec s Maud po ní pátrají, ale bohužel se nikdy nedozví, zda byla zavražděna nebo vycestovala. V souvislosti s jejím zmizením je v podezření hned několik osob z jejího blízkého okolí. Pátrání po Elizabeth v přítomném čase se s tím Sukyiným úzce prolíná, Maud si plete minulost s přítomností a sama se do toho zamotává. Ztrácí se v tom jak Maud, tak i sám čtenář, který má zároveň obavy, aby se dozvěděl pravdu.


V polovině knihy může mít čtenář pocit, že kniha ztrácí trochu tempo, děj se zastavil na místě a neposouvá se vpřed. Tento pocit velmi rychle odezní, děj začíná gradovat a spěje k pro mě nečekanému konci.







Upřímně moc nechápu, proč má tato kniha tak nízké hodnocení. Název knihy možná nabádá k tomu, že se bude jednat o detektivku. Vyplývá to i z anotace. Hledání Elizabeth však není v knize prvořadé. Kniha se snaží přiblížit život člověka, kterého postihla stařecká demence. Autorce se povedlo tyto pocity vylíčit dokonale. Pokud jste doteď nechápali, jak se takovému člověku žije, kniha vám to ukáže tím nejsyrovějším způsobem. Nálepku "Edice světový bestseller" si tak kniha dle mého názoru určitě zaslouží.



"Vezmu ze stolu zrcátko a položím ho na další stránku novin. Když se na něj pozorněji podívám, vidím, jak na mě upřeně hledí nějaké oko. 

"Propána,"leknu se. "Nemá s tím něco společného ta bláznivá ženská?"
Helen se ke mně otočí. "Cože?"
Ukážu jí zrcátko a zašeptám. "Neschovává se tam?"
Helen se na mě dívá a neodpovídá. A já už stejně nevím, na co jsem se ptala, otázka ztratila jasné kontury, zamotala se mi v hlavě do pavučin."


Když jsem tuto knihu četla, přemýšlela jsem, zdali je horší žít vedle člověka s touto diagnózou či sám s touto diagnózou žít. Obojí musí být nesmírně těžké. Kniha ukazuje, že péče o lidi se stařeckou demencí vyžaduje hodně trpělivosti a porozumění. Já nikoho takového ve svém okolí neznám, ale odteď se na tuto nemoc budu dívat úplně jinak. Autorce se povedlo přiblížit tuto problematiku velmi citlivě a s úctou ke stáří. Čtenář zjistí, co tato nemoc obnáší a že život s ní není vůbec lehký.

Na závěr začnu nejprve tím, pro koho není kniha určena. Především pro ty čtenáře, kteří hledají plnohodnotnou detektivku se vším všudy, co k tomuto žánru patří. Zde najdete jen určité náznaky a prvky z tohoto žánru. Rovněž se nejedná o oddechovou četbu, téma stařecké demence je zde vylíčeno se vším, co k této nemoci patří. Pokud se tedy tohoto nelehkého tématu nebojíte, směle vám tuto knihu doporučuji.




90 %





Četli jste tuto knihu?

Patříte ke čtenářům, kterým se líbila, anebo nelíbila?

Všem moc děkuji za komentáře.




2 komentáře:

  1. Povedená recenze. Po celou dobu čtení jsem měla úsměv na rtech, jak kdyby přesně tohle jsem o Maud chtěla napsat já. Ale knihu jsem četla ještě v době, ve které bych si ťukala na čelo kdyby mi někdo řekl, že se budu pokoušet psát blog o knížkách :-D
    Každopádně jsem ráda, že se kniha líbila, a že jsi se nevzdala. Měla jsem to dost podobně, hodně jsem se spolu s Maud ztrácela. :-)
    Jak to asi je s Elizabeth, mě docela brzy napadlo. Ale ten konec byl docela síla - hodně nečekaný..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Jsem ráda, že jsem čtení nevzdala, kniha totiž za přečtení opravdu stojí a že máme podobný názor na Maud :-))
      Vidíš a dnes máš blog ty i já :D Já si to taky kdysi neuměla představit, hlavně psaní slohu apod. mi nikdy ve škole nešlo, tak jsem na sebe celkem hrdá, že vyplodím něco a někdo mi to ještě pochválí :-)

      Vymazat

Děkuji moc za komentáře.